LE MAL PERDURE II Comentaire Eleison CCCXVI Pour affirmer qu’il n’y a pas eu de changement significatif dans la politique de la Fraternité St Pie X, on dit d’une part que la Déclaration Doctrinale de la mi-avril, 2012, ayant été refusée par Rome, n’est plus d’aucun intérêt et peut être oubliée, et d’autre part on recourt maintenant à la récente Déclaration des trois évêques du 27 juin, faite de toute évidence pour rassurer les fidèles que le canot de sauvetage qu’est la Fraternité St Pie X n’a souffert aucun dommage et reste parfaitement en état de naviguer. Mais ceux qui ne veulent pas s’y noyer doivent regarder de plus près.
C’est bien le onzième paragraphe de cette Déclaration qui est devenu notoire. Bref, les trois évêques y affirment qu’ils entendent à l’avenir suivre la Providence, soit que Rome revienne bientôt à la Tradition, soit qu’elle reconnaisse explicitement le droit et devoir de la Fraternité de s’opposer en public aux erreurs du Concile. Or, le retour de Rome à la Tradition est exclu parce que rien de moins qu’une intervention de Dieu ne fera que les ennemis de Dieu, maîtres incontestés du pouvoir au Vatican, lâcheront leur Concile. Donc les trois évêques que peuvent-ils avoir voulu dire par la « reconnaissance explicite » du « droit et devoir » de la Fraternité de s’opposer au Concile ?
Le sens naturel de ces mots c’est que Rome accorderait à la Fraternité un statut officiel dans l’Église officielle, une forme de régularisation canonique. De toute évidence une reconnaissance de ce genre est ce que poursuivent les chefs de la Fraternité depuis qu’ils ont adopté les idées de la boîte à penser parisienne, GREC, il y a bien plus de dix ans. Mais lorsque ces mêmes chefs au mois d’avril, 2012, ont accepté en grande partie les termes exigés par Rome pour une telle reconnaissance, une protestation si forte s’est élevée dans la Fraternité qu’ils ont été obligés de faire semblant qu’ils ne voulaient plus d’une reconnaissance selon les termes de la mi-avril. Alors qu’est-ce que peut bien signifier une « reconnaissance explicite »du « droit et devoir » de la Fraternité de s’opposer, etc. ?
Peu après le 27 juin, le Supérieur du District français leur a posé précisément cette question. On lui a répondu qu’il ne s’agissait pas nécessairement d’une reconnaissance officielle, mais tout simplement de l’éventualité d’un Pape assez catholique d’une part pour reconnaître en privé ce « droit et devoir », mais trop isolé et faible dans la Curie romaine d’autre part pour pouvoir rendre publique et officielle cette reconnaissance. Et le Supérieur de District semble s’être contenté de cette réponse, en la transmettant tout de suite aux prêtres de son District.
Eh bien, je tombe à la renverse ! D’abord, qui aurait jamais deviné que c’était à cela que pensaient les évêques lorsqu’on lit ce texte du 27 juin, 2013 ? Et ensuite, qu’y a-t-il dans ce texte qui exclue toute une gamme d’autres possibilités que les évêques accepteraient sous prétexte de « suivre la Providence » ? Étant donné que le 17 juin, 2012, Mgr Fellay a écrit à Benoît XVI qu’il ferait tout dans son pouvoir pour poursuivre encore une réconciliation entre Rome et la Fraternité, qu’y a-t-il dans le texte qui empêcherait les roublards romains de faire éventuellement aux évêques une offre qu’au nom de la « Providence » -- bien s& ucirc;r -- ils ne pourraient refuser ?
S’il y en a qui prennent au sérieux cette explication donnée au Supérieur de District français, je leur souhaite bonne chance. N’empêche, il y a beaucoup d’entre nous qu’il faudra encore persuader que les chefs de la Fraternité ont renoncé à leur rêve délirant de concilier les inconciliables. Jusqu’à preuve claire du contraire nous resterons persuadés que ces chefs, pour inconscients qu’ils y soient, entendent toujours faire de ce canot de sauvetage que devrait être la Fraternité un canot de noyade. Et quand tout le monde se noiera, voyez si ce ne sera pas à l’océan qu’ils feront porter toute la responsabilité ! Kyrie eleison | DAÑO INCESANTE II
Comentario Eleison CCCXIVI
Además de argumentar que la Declaración Doctrinal de mediados de Abril del año pasado fue rechazada por Roma y por ende no tiene más interés, las personas que reclaman que no ha habido cambio significante en la Fraternidad San Pío X también recurren a la reciente Declaración del 27 de Junio de los tres obispos, la cual obviamente fue designada para reasegurar a las personas que el bote salvavidas de la FSPX permanece sin daños y todavía perfectamente en buen estado para navegar. Sin embargo, las almas que no desean ahogarse necesitan estudiar esta segunda Declaración con mayor detenimiento. Es su 11 párrafo el que ha devenido notorio. Breve, los obispos allí declaran que ellos tienen el propósito de seguir a la Providencia en el futuro, sea que Roma retorna pronto a la Tradición o que ella reconoce explícitamente el derecho y el deber de la FSPX para oponerse en público a los errores Conciliares. Ahora bien esta “sea” cláusula está fuera de cuestión porque nada menos que una intervención divina va a hacer que los enemigos de Dios, firmemente establecidos en el Vaticano, dejen de lado su Concilio. Llegamos a la “o” cláusula. ¿Qué pudieron los obispos haber querido decir con Roma “explícitamente reconociendo” el “derecho y el deber” de la FSPX de oponerse al Concilio?
El significado obvio es que Roma concedería a la FSPX algún estatus oficial dentro de la Iglesia oficial o alguna forma de regularización canónica. Cualquier tal reconocimiento es obviamente lo que los líderes de la FSPX se han estado esforzando por obtener desde que adoptaron las ideas del grupo de reflexión Parisino GREC, por bastante más de 10 años. Pero cuando tales líderes en Abril del año pasado aceptaron en gran parte los términos de Roma para tal reconocimiento, ellos crearon tal tormenta de protesta dentro de la FSPX que se vieron forzados a pretender que ellos no quieren ya más cualquier tal reconocimiento basado en los términos de mediados de Abril. Entonces, ¿qué puede significar la “o” cláusula del 27 de Junio?
A los pocos días, el Superior del Distrito de Francia les planteó a los líderes exactamente esa pregunta. Se le fue dicho que la “o” cláusula no acarrea necesariamente ningún reconocimiento oficial, sino meramente la eventualidad de un débil pero católico Papa que es, por una parte suficientemente católico como para reconocer el “derecho y el deber” de la FSPX, etc., pero, por otra parte es demasiado débil y está demasiado aislado dentro de Roma como para poder imponer a los Romanos cualquier reconocimiento oficial, etc. Y parece al menos que el Superior del Distrito se quedó contento con esta respuesta que él inmediatamente transmitió a los Sacerdotes de su Distrito.
Bueno, ¡casi me da un soponcio! Primero, ¿quien, simplemente leyendo el texto del 27 de Junio, pudo jamás haber adivinado que esto era lo que los tres obispos tenían en la mente? Y, segundo, ¿qué hay en el texto del 27 de Junio que excluya una gama de otras posibilidades que los obispos aceptarían en nombre de “seguir a la Providencia”? Dado que el 17 de Junio el Obispo Fellay escribió a Benedicto XVI que él continuaría haciendo todo lo que pudiera para proseguir una reconciliación entre Roma y la FSPX, ¿qué cosa en el texto del 27 de Junio excluye que los astutos Romanos eventualmente hagan a los obispos un ofrecimiento de reconciliación tal que – siempre en el nombre de la “Providencia”-- ellos no puedan rechazarlo?
Buena suerte para cualquiera que acepta la interpretación de la cláusula “o” dada al Superior del Distrito de Francia. Sin embargo muchos de nosotros permaneceremos no convencidos que el liderazgo de la FSPX haya abandonado su loca ilusión de reconciliar los irreconciliables. Hasta clara prueba de lo contrario, asumiremos que esos líderes permanecen, aunque sea involuntariamente, en la intención de transformar el bote salvavidas de la FSPX en un bote quitavidas. Y por supuesto, quando se ahoguen, ¡la culpa será toda del océano!
Kyrie eleison |
ANDAUERNDER SCHADEN II Eleison kommentare CCCXVI Gläubige, welche abstreiten, daß in der Priesterbruderschaft St. Pius X. signifikante Veränderung stattfanden, argumentieren oft in zwei Schritten. Erstens sagen sie, daß die Doktrinelle Deklaration von Mitte April letzten Jahres ja schließlich von Rom abgelehnt worden ist und daher nicht weiter von Bedeutung sei. Zweitens bedienen sie sich der jüngsten Erklärung der drei Bruderschaftsbischöfe vom 27. Juni 2013, welche offensichtlich konstruiert worden war, um den Gläubigen zu versichern, daß das Bruderschafts-Rettungsboot unbeschädigt und vollständig seetüchtig sei. Um allerdings nicht zu ertrinken, müssen geneigte Seelen schon genauer hinsehen.
Der elfte Absatz dieser bischöflichen Erklärung ist bereits berüchtigt geworden. Kurz gesagt erklären die drei Bischöfe darin, daß sie in Zukunft der Vorsehung folgen wollen: ob Rom nun bald zur Tradition zurückkehrt oder aber der Bruderschaft ausdrücklich das Recht und die Pflicht zuerkennt, öffentlich den konziliaren Irrtümern entgegentreten zu dürfen. Die „ob“-Klausel ist bereits ausgeschlossen, denn ohne ein göttliches Eingreifen werden die Feinde Gottes, welche im Vatikan sich fest eingenistet haben, niemals ihr Konzil fallenlassen. Somit bleibt nur noch die „oder“-Klausel übrig. Also was meinen die drei Bischöfe mit der Formulierung, daß Rom der Bruderschaft „ausdrücklich das Recht und die Pflicht zuerkenne“, sich dem Konzil entgegenzustellen?
Die offensichtliche Aussageabsicht ist, daß Rom der Bruderschaft eine Art offiziellen Status innerhalb der Amtskirche verleihen oder eine Art von kanonischer Regelung durchführen könnte. Denn zu so einer Anerkennung streben die Bruderschaftsoberen offensichtlich, seit sie vor über zehn Jahren die Ideen der Pariser Denkfabrik „GREC“ übernommen haben. Doch als diese Oberen dann im April letzten Jahres Roms Bedingungen für eine solche Anerkennung weitgehend akzeptierten, erzeugten sie dadurch einen Sturm der Entrüstung in der Bruderschaft. So sahen sie sich gezwungen vorzugeben, daß sie keine solche Anerkennung auf Basis der Bedingungen von Mitte April 2012 mehr wünschen würden. Was bedeutet somit die „oder“-Klausel in der Erklärung vom 27. Juni 2013?
Diese Frage stellte einige Tage nach dem 27. Juni auch der französische Distriktobere an die Bruderschaftsführung. Die Antwort lautete, daß die „oder“-Klausel nicht zwangsläufig eine offizielle Anerkennung nach sich ziehen müßte, sondern lediglich die Möglichkeit einschließe, daß ein schwacher, aber katholischer Papst einerseits katholisch genug wäre, um das „Recht und die Pflicht“ usw. der Bruderschaft anzuerkennen, andererseits aber zu schwach und in Rom zu isoliert wäre, um den Römern eine offizielle Anerkennung der Bruderschaft zu verordnen. Der französische Distriktobere schien zumindestens mit dieser Antwort zufrieden zu sein, denn er übermittelte sie sofort an seine Priester.
Jetzt sind wir verdutzt. Erstens: wer von denen, welche den Text vom 27. Juni gelesen haben, würde im Traum daran denken, daß die Bischöfe beim Abfassen ihres Textes so etwas im Sinn gehabt haben? Zweitens: welcher Part in diesem Text vom 27. Juni schließt diverse weitere Möglichkeiten aus, welche die drei Bischöfe im Namen von „der Vorsehung folgen“ akzeptieren würden? Erinnern wir uns kurz an die Tatsache, daß Bischof Fellay am 17. Juni 2012 an Benedikt XVI. schrieb, weiterhin jede Anstrengung zu unternehmen, um eine Versöhnung zwischen Rom und der Bruderschaft zu betreiben. Welcher Part im Text vom 27. Juni 2013 könnte also ausschließen, daß die listigen Römer den drei Bischöfen schließlich ein Angebot der Versöhnung unterbreiten würden, welches sie – immer im Namen der „Vorsehung“ natürlich – nicht verweigern könnten?
Hals und Beinbruch all jenen, welche die Auslegung der „oder“-Klausel akzeptieren, wie sie dem französischen Distriktoberen erklärt worden ist. Allerdings sind viele von uns nach wie vor nicht überzeugt, daß die Bruderschaftsführung ihren Wahn vom Versöhnen der Unversöhnbaren aufgegeben hat. Bis zum klaren Beweis des Gegenteils werden wir daher annehmen, daß diese Oberen immer noch vorhaben – vielleicht unbeabsichtigterweise –, das Bruderschafts-Rettungsboot in ein Ertrinkungsboot zu verwandeln. Wenn dann alle ertrinken, wird natürlich nur der Ozean schuld sein.
Kyrie eleison | DANNO PERSISTENTE II Comentario Eleison CCCXVI Oltre a sostenere che la Dichiarazione Dottrinale di metà aprile dell’anno scorso, è stata rifiutata da Roma, così che non sarebbe di alcun interesse, le persone che sostengono che non ci sia stato alcun significativo cambiamento nella Fraternità San Pio X, si appellano anche alla recente Dichiarazione dei tre vescovi, del 27 giugno, la quale, ovviamente, è stata prodotta per rassicurare la gente che la scialuppa di salvataggio della FSSPX non è danneggiata ed è ancora perfettamente idonea alla navigazione. Tuttavia, le anime che non desiderano affogare è necessario che diano un’occhiata più da vicino.
È il paragrafo 11 che è diventato famoso. In breve, i vescovi qui affermano che in futuro intendono seguire la Provvidenza, sia che Roma ritorni presto alla Tradizione, sia che riconosca esplicitamente il diritto e il dovere della FSSPX di opporsi pubblicamente agli errori conciliari. Ora, il primo “sia” è fuori questione, perché nulla di diverso da un intervento divino può far sì che i nemici di Dio, fermamente stabiliti in Vaticano, abbandonino il loro Concilio. Se guardiamo al secondo “sia”, cosa possono aver voluto significare i vescovi con l’“esplicito riconoscimento” di Roma del “diritto e dovere” della FSSPX di opporsi al Concilio?
L’ovvio significato è che Roma garantirebbe alla FSSPX un qualche statuto ufficiale nella struttura della Chiesa o una qualche forma di regolarizzazione canonica. Un riconoscimento del genere è ovviamente quello per cui i capi della FSSPX si sono adoperati continuamente da quando hanno fatte proprie le idee del think-tank parigino, GREC, ben più di dieci anni fa. Ma quando, nell’aprile dell’anno scorso, questi capi accettarono essenzialmente i termini di Roma per un tale riconoscimento, finirono col creare una tale tempesta di proteste all’interno della FSSPX, da essere costretti a far finta di non volere più un tale riconoscimento basato sui termini di metà aprile. Ma allora, cosa mai può significare il secondo “sia” del 27 giugno?
Nel giro di pochi giorni, il Superiore del Distretto di Francia pose loro questa domanda. Gli fu risposto che il secondo “sia” non implicava necessariamente un riconoscimento ufficiale, ma semplicemente l’eventualità di un debole ma cattolico Papa che per un verso fosse abbastanza cattolico da riconoscere il “diritto-dovere” della FSSPX, ecc., ma per l’altro troppo debole e isolato a Roma per poter essere in grado di imporre ai Romani un riconoscimento ufficiale, ecc. E il Superiore del Distretto sembrò accontentarsi di questa risposta, tanto da trasmetterla immediatamente ai sacerdoti del suo Distretto.
Ebbene, c’è da restare allibiti! In primo luogo: chi, leggendo il testo del 27 giugno, avrebbe mai potuto immaginare che fosse questo ciò che i vescovi avevano in mente? Secondariamente: cos’è che nel testo del 27 giugno esclude una serie di altre possibilità che i vescovi potrebbero accettare in nome del fatto di “seguire la Provvidenza”? Visto che il 17 giugno Mons. Fellay scrisse a Benedetto XVI che avrebbe continuato a fare tutto il possibile per perseguire una riconciliazione fra Roma e la FSSPX, cos’è che nel testo del 27 giugno esclude che gli astuti Romani presentino eventualmente ai vescovi una tale offerta di riconciliazione che – sempre in nome della “Provvidenza” – essi non potrebbero rifiutare?
Buona fortuna a tutti coloro che accettano l’interpretazione del secondo “sia”, fornita al Superiore del Distretto di Francia. In ogni caso, molti di noi rimarranno convinti che la direzione della FSSPX non ha rinunciato al suo folle sogno di un’inconciliabile riconciliazione. Fino ad una chiara prova contraria, noi riterremo che questi capi rimangano intenti, sia pure inconsapevolmente, a trasformare la scialuppa di salvataggio della FSSPX in una chiatta mortale. Ma quando affogheranno, sarà evidentemente tutta colpa dell’oceano! Kyrie eleison. |
CONTINUING DAMAGE II Eleison Comments CCCXVI Besides arguing that the Doctrinal Declaration of mid-April last year was refused by Rome and so is of no further interest, people claiming that there has been no significant change in the Society of St Pius X also resort to the three bishops’ recent Declaration of June 27, which was obviously designed to reassure people that the SSPX lifeboat is undamaged and still perfectly seaworthy. However, souls wishing not to drown need to take a closer look.
It is the 11th paragraph which has become notorious. In brief, the bishops here state that they intend in the future to follow Providence, whether Rome soon returns to Tradition, or it recognizes explicitly the right and duty of the SSPX to oppose in public the Conciliar errors. Now this “whether” clause is out of the question because nothing short of a divine intervention is going to make the enemies of God, firmly established within the Vatican, let go of their Council. We come to the “or” clause. What can the bishops have meant by Rome “explicitly recognizing” the “right and duty” of the SSPX to oppose the Council ?
The obvious meaning is that Rome would grant to the SSPX some official status within the mainstream Church, or some form of canonical regularisation. Some such recognition is obviously what the SSPX leaders have been striving for ever since they adopted the ideas of the Parisian think-tank, GREC, well over ten years ago. But when those leaders in April of last year largely accepted Rome’s terms for such a recognition, they created such a storm of protest within the SSPX that they were forced to pretend that they no longer want any such recognition based on the mid-April terms. Then what can the “or” clause of June 27 mean ?
Within a few days the French District Superior put to them exactly that question. He was told that the “or” clause does not necessarily entail any official recognition, but merely the eventuality of a weak but Catholic Pope being on the one hand Catholic enough to recognize the SSPX’s “right and duty”, etc., but on the other hand too weak and isolated within Rome to be able to impose on the Romans any official recognition, etc.. And the District Superior at least appeared to be content with this answer when he immediately transmitted it to the priests of his District.
Well, knock me over with a feather ! Firstly, who, just reading the text of June 27, could ever have guessed that this was what the bishops had in mind ? And secondly, what in the text of June 27 excludes a range of other possibilities that the bishops would accept in the name of “following Providence” ? Given that on June 17, 2012, Bishop Fellay wrote to Benedict XVI that he would continue to do all he could to pursue a reconciliation between Rome and the SSPX, what in the text of June 27 excludes the cunning Romans eventually making to the bishops such an offer of reconciliation that – always in the name of “Providence” – they could not refuse ?
Good luck to anyone who accepts the interpretation of the “or” clause given to the French District Superior. However, there are many of us who will remain unconvinced that the leadership of the SSPX has given up on its mad dream of reconciling irreconcilables. Until clear proof to the contrary, we will assume that those leaders remain, however unwittingly, intent upon turning the SSPX lifeboat into a deathboat. And when everyone drowns, they will make it all the ocean’s fault!
Kyrie eleison. | DANO CONTÍNUO II
Comentários Eleison CCCXVI
Além de argumentar que a Declaração Doutrinária de meados de abril do ano passado foi recusada por Roma e por isso não tem mais interesse, as pessoas que afirmam que não têm havido mudança significativa na Fraternidade Sacerdotal São Pio X também recorrem à recente Declaração dos três bispos de 27 de junho, que foi obviamente concebida para reassegurar às pessoas que o barco salva-vidas da FSSPX não está danificado e ainda está em perfeitas condições de navegação. No entanto, as almas que não querem se afogar precisam olhar mais atentamente.
Foi o 11 º parágrafo que se tornou notório. Em resumo, os bispos aqui afirmam que eles pretendem no futuro seguir a Providência se Roma logo retornar à Tradição, ou se reconhecer explicitamente o direito e o dever da FSSPX de se opor publicamente aos erros conciliares. Agora, esta cláusula “se” está fora de questão porque nada menos do que uma intervenção divina irá fazer com que os inimigos de Deus, firmemente estabelecidos dentro do Vaticano, abram mão de seu Concílio. Chegamos à cláusula “ou”. O que os bispos quiseram dizer com Roma “explicitamente reconhecendo” o “direito e o dever” da FSSPX de se opor ao Concílio?
O significado óbvio é que Roma iria conceder à FSSPX algum status oficial dentro da Igreja mainstream, ou alguma forma de regularização canônica. Algum reconhecimento desse tipo é, obviamente, para o que os líderes da FSSPX têm se esforçado sempre desde que adotaram as ideias do think-tankparisiense, o GREC, há mais de dez anos. Mas quando os líderes em abril do ano passado aceitaram amplamente os termos de Roma para tal reconhecimento, eles criaram tal tempestade de protestos dentro da FSSPX que foram forçados a fingir que eles não querem mais qualquer reconhecimento com base nos termos de meados de abril. Então o que é que a cláusula “ou” de 27 de junho significa?
Poucos dias depois, o Distrito Superior Francês fez exatamente essa pergunta a eles. Foi lhes dito que a cláusula “ou” não implica necessariamente qualquer reconhecimento oficial, mas apenas a eventualidade de um Papa Católico fraco sendo por um lado católico o suficiente para reconhecer “o direito e o dever” da FSSPX, etc., mas por outro lado muito fraco e isolado dentro de Roma para ser capaz de impor aos romanos qualquer reconhecimento oficial, etc. E o Distrito Superior, ao menos parecia estar contente com essa resposta quando ele imediatamente a transmitiu aos sacerdotes de seu distrito.
Bem, surpresa total! Em primeiro lugar, quem, apenas lendo o texto de 27 de junho, poderia jamais ter imaginado que era isso que os bispos tinham em mente? E em segundo lugar, o que no texto de 27 de junho exclui uma série de outras possibilidades que os bispos aceitariam em nome de “seguir a Providência”? Tendo em conta que em 17 de junho de 2012, o Bispo Fellay escreveu a Bento XVI que ele iria continuar a fazer todo o possível para buscar uma reconciliação entre Roma e a FSSPX, o que no texto de 27 de junho impede os ardilosos romanos de eventualmente fazer aos bispos tal proposta de reconciliação que - sempre em nome da “Providência” - eles não poderiam recusar?
Boa sorte para quem aceita a interpretação da cláusula “ou” dada ao Distrito Superior Francês. No entanto, há muitos de nós que continuarão sem se convencer de que a liderança da FSSPX desistiu de seu sonho louco de conciliar o inconciliável. Até clara prova em contrário, vamos presumir que os líderes permanecem, ainda que involuntariamente, com a intenção de transformar o barco salva-vidas da FSSPX em um barco da morte. E quando todo mundo se afogar, eles vão dizer que é tudo culpa do oceano!
Kyrie eleison.
|
POKRAČUJÍCÍ POŠKOZOVÁNÍ II
Komentář Eleison CCCXVI Kromě argumentace, e Nauková deklarace z poloviny dubna minulého roku byla odmítnuta Římem a ji nás tedy nezajímá, se také lidé, kteří tvrdí, e nedošlo k ádné významné změně v Bratrstvu sv. Pia X. uchylují k nedávné Deklaraci tří biskupů z 27. června, která byla očividně navrena tak, aby ujistila lidi, e záchranný člun FSSPX je nepoškozený a stále dokonale schopný plavby. Duše, které však nechtějí utonout, by se na to měly podívat blíe.
Nechvalně známým se stal 11. odstavec. Krátce, biskupové zde prohlašují, e mají v budoucnu v úmyslu následovat Prozřetelnost, ať ji se Řím brzy vrátí k Tradici, nebo výslovně uzná právo a povinnost FSSPX veřejně odporovat koncilním omylům. Tato věta „ať“ je mimo pochyby, protoe naprosto nic nepřinutí nepřátele Boha pevně usídlené ve Vatikánu opustit svůj koncil. Přicházíme k větě „nebo“. Co mohli biskupové myslet tím, e Řím „výslovně uzná právo a povinnost“ FSSPX odporovat koncilu?
Zřejmým významem je, e by Řím poskytnul FSSPX nějaký oficiální status v oficiální Církvi nebo nějakou formu kanonické regularizace. Nějaké takové uznání je očividně tím, o co vůdci FSSPX vdy usilovali poté, co přijali myšlenky paříského think-tanku GREC dobře před více ne deseti lety. Kdy však tito vůdci v dubnu minulého roku z velké části přijali podmínky Říma pro takové uznání, vytvořili takovou bouři protestu v FSSPX, e byli přinuceni předstírat, e ji nechtějí ádné takové uznání zaloené na podmínkách z poloviny dubna. Co tedy pak můe věta „nebo“ z 27. června znamenat?
Během několika dní jim představený Francouzského distriktu poloil přesně tuto otázku. Bylo mu řečeno, e věta „nebo“ nutně neznamená jakékoliv oficiální uznání, ale pouze monost slabého, ale katolického papee, který na jedné straně bude dostačovat na to, aby uznal „právo a povinnost“ FSSPX atd., ale na druhé straně je příliš slabý a osamocený v Římě, aby mohl Římanům nařídit jakékoliv oficiální uznání atd.. A zdá se, e představený distriktu je přinejmenším spokojený s touto odpovědí, kdy ji okamitě předal kněím svého distriktu. No, to je mi naprosté překvapení! Zaprvé, kdo by kdy při čtení textu z 27. června hádal, e toto měli biskupové na mysli? A zadruhé, co v textu z 27. června vylučuje řadu jiných moností, které by biskupové přijali ve jménu „následování Prozřetelnosti“? Vezmeme-li v potaz, e 17. června 2012 biskup Fellay napsal Benediktu XVI., e by dál dělal vše, co můe, aby uskutečnil smíření mezi Římem a FSSPX, co v textu z 27. června vylučuje, aby vychytralí Římané biskupům učinili takovou nabídku smíření, kterou by – vdy ve jménu „Prozřetelnosti“ – nemohli odmítnout?
Hodně štěstí komukoliv, kdo přijme výklad věty „nebo“ podaný představenému Francouzského distriktu. Existují však mnozí z nás, kteří zůstanou nepřesvědčeni, e vedení FSSPX se vzdalo svého šíleného snu smířit nesmiřitelné. Ne se jasně prokáe opak, budeme předpokládat, e tito vůdci zůstávají, jakkoliv nevědomky, rozhodnuti proměnit záchranný člun FSSPX na člun smrti. A a všichni utonou, oni to všechno svedou na oceán! Kyrie eleison.
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof Zdroj: HTTP://rexcz.blogspot.cz | |
0 comentarios