2013-04

DÉCLARATION DOCTRINALE I / DECLARACION DOCTRINAL I / DOKTRINELLE ERKLÄRUNG I / DICHIARAZIONE DOTTRINALE - I / DOCTRINAL DECLARATION I / DECLARAÇÃO DOUTRINAL I / VĚROUČNÁ DEKLARACE I

 

DÉCLARATION DOCTRINALE I Comentaire Eleison CCC  La Déclaration Doctrinale du 15 avril de l’année dernière, rédigée par le Supérieur Général (SG) de la Fraternité Saint Pie X comme projet pour la réintégration de la Fraternité dans l’Église officielle, a fait son apparition publique presqu’un an plus tard. Elle a eu pour but de plaire en même temps à la Rome Conciliaire et aux « Traditionnalistes ». (« On peut la lire avec des lunettes noires ou roses » a dit le SG en public). De fait, elle a plu aux Romains qui déclarèrent qu’une telle Déclaration Doctrinale représentait une « avancée » en leur direction. Elle n’a pas plu aux Traditionnalistes qui ont vu en elle (ou en ce qu’ils en ont connu) une ambigüité équivalente à une trahison de la b ataille pour la Foi Catholique menée par Mgr. Lefebvre, à tel point qu’ils ont estimé que son acceptation par les Romains aurait suffi pour détruire sa Fraternité. En fait, lorsque le SG se rendit chez les Romains le 11 juin pour recevoir leur décision, il s’attendait vraiment à ce que les Romains l’aient acceptée. Nombreux sont les observateurs qui ont pensé que la raison principale pour laquelle les Romains n’ont point accepté la Déclaration Doctrinale est parce qu’entre-temps la lettre du 7 avril des Trois Evêques au SG a été publiée. Cette lettre avertissait les Romains que le SG ne pourrait se faire suivre par toute la Fraternité, contrairement à ce qu’il a pu leur faire croire, mais comme ils ont voulu qu’il le fît. Ils ne voulaient ni ne veulent une nouvelle scission qui permette à la Tradition de prendre un nouvel essor. Quoiqu’il en soit, un article court comme celui-ci permet de présenter une seule raison importante pour affirmer que si les Romains avaient accepté la proposition de la Déclaration Doctrinale, c’en était fini de la FSPX. Mgr. Lefebvre déclara, et prouva, que Vatican II était une cassure ou rupture par rapport à l’enseignement précédent de l’Église. Sur cette prémisse s’est fondé et repose toujours le mouvement catholique Traditionnel. C’est pourquoi, confronté aux progrès de la résistance de ce mouvement qui s’opposait à son cher Vatican II, Benoît XVI proclama dès le début de son pontificat en 2005 l’ « herméneutique de la continuité ». Grâce à celle-ci le Concile qui (objectivement) contredit la Tradition, doit être (subjectivemen t) interprété de telle sorte qu’il ne la contredise plus. Ainsi doit disparaître toute opposition ou rupture entre le Concile et la Tradition catholique. Voyez maintenant le septième paragraphe (III, 5) de la Déclaration Doctrinale. Il déclare que les affirmations de Vatican II qui seraient difficiles à concilier avec tout l’enseignement précédent de l’Église, (1) « doivent être comprises à la lumière de la Tradition entière et ininterrompue, de manière cohérente avec les vérités précédemment enseignées par le Magistère de l’Église, (2) sans accepter aucune interprétation de ces affirmations qui peuvent porter à exposer la Doctrine catholique en opposition ou en rupture avec la Tradition et avec ce magistère ». La première partie ici (1) est parfaitement vraie tant qu’elle signifie que toute nouveauté Conciliaire « difficile à concilier » sera immédiatement rejetée si elle contredit objectivement l’enseignement antérieur de l’Église. Mais entendue ainsi, (1) est directement contredite par (2) lorsque (2) dit qu’aucune nouveauté Conciliaire ne saurait être « interprétée » comme étant en rupture avec la Tradition. C’est comme si quelqu’un disait que toutes les équipes de football doivent porter des maillots bleus, mais que les maillots de toute autre couleur doivent être interprétés comme étant rien d’autre que bleus! Quelle bêtise! Mais voilà exactement l’ « herméneutique de la continuité ». Donc, les soldats qui gardent la dernière forteresse de la Foi qui soit organisée à échelle mondiale, se rendent-ils compte de ce que leur Commandant est en train de penser? Se rendent-ils compte que sa solennelle déclaration de la doctrine de la FSPX fait paraître qu’il pense de la même façon qu’un chef de leurs ennemis? Sont-ils heureux qu’on les conduise à penser comme les ennemis de la Foi? En effet, toutes les idées doivent être catholiques, mais de telle sorte que les idées non-catholiques seront « interprétées » dorénavant comme étant catholiques. Réveillez-vous,camarades! Dans le Quartier Général on pense comme l’ennemi. Kyrie Eleison	DECLARACION DOCTRINAL I Comentario Eleison CCC La Declaración Doctrinal del 15 de Abril del año pasado, redactada por el Superior General (SG) de la Fraternidad San Pío X como fundamento para la reintegración de la Fraternidad a la Iglesia oficial, ha emergido a la vista pública casi un año mas tarde. Fue diseñada por el SG para complacer a ambos, a la Roma Conciliar así como a los Tradicionalistas (“Puede ser leída con anteojos oscuros o rosados”, dijo él en público). Complació en verdad a los Romanos que declararon que una tal Declaración Doctrinal representaba un “avance” en la dirección de ellos. No complació a los Tradicionalistas que vieron en ella (o en lo que conocían de ella) una ambigüedad tal que ella representaba una traición a la lucha de Mons. Lefebvre por la Fe católica, al punto que ellos considerar on que hubiera bastado que los Romanos la aceptaran, para destruir la Fraternidad del Arzobispo. De hecho, cuando el SG se reunió con los Romanos el 11 de Junio en Roma para recibir la decisión de ellos, él realmente esperaba que los Romanos la aceptarían. Numerosos observadores especularon que la razón por la cual los Romanos no aceptaron la Declaración Doctrinal fue únicamente porque se interpuso la publicación de la Carta del 7 de Abril de los Tres Obispos al SG. Esta carta advirtió a los Romanos que el SG no podría acarrear a toda la Fraternidad con él al seno de la Roma Conciliar de ellos, contrariamente a lo que él les hubiera podido hacer creer, y tal como ellos querían que él lo hiciera. Ellos no querían, y no quieren, una nueva división que permita a la Tradición un nuevo desarrollo. Sea como fuere, el corto espacio aquí disponible permite desarrollar solamente un argumento principal: que, de haber sido aceptada por Roma, la propuesta de la Declaración Doctrinal hubiera destruido a la FSPX. El Arzobispo Lefebvre declaró y probó que el Vaticano II era un rompimiento o ruptura con la enseñanza previa de la Iglesia. En esa premisa se originó y reposa el movimiento Católico Tradicional. Entonces, para enfrentar la resistencia en marcha de ese movimiento contra su amado Vaticano II, Benedicto XVI proclamó al estrenar su pontificado en el 2005, la “hermenéutica de la continuidad”. Con ella, el Concilio contradiciendo (objetivamente) a la Tradición tenía que ser interpretado (subjetivamente) de tal manera como para no contradecirla. Así no habría ningún rompimiento o ruptura entre el Concilio y la Tradición Católica. Ahora bien, vean el séptimo párrafo (III, 5) de la Declaración Doctrinal. Declara que las afirmaciones del Vaticano II que sean difíciles de reconciliar con toda la enseñanza previa de la Iglesia, (1) “deben ser comprendidas a la luz de la Tradición entera e ininterrumpida, de acuerdo con las verdades enseñadas por el Magisterio precedente de la Iglesia, (2) no aceptando ninguna interpretación de esas afirmaciones que pueda permitir que la doctrina Católica se exponga como si estuviera en oposición o en ruptura con la Tradición y con ese Magisterio”. La primer parte aquí (1) es perfectamente verdadera siempre y cuando signifique que cualquier novedad Conciliar “difícil de reconciliar” será rechazada de plano si objetivamente contradice la enseñanza previa de la Iglesia. Pero (1) está directamente contradicho por (2) cuando (2) dice que ninguna novedad Conciliar puede ser “interpretada” como estando en ruptura con la Tradición. ¡Es como si uno dijera que todos los equipos de fútbol deben usar camisetas azules, pero que todas las camisetas de cualquier otro color deben ser interpretadas como siendo únicamente azules! ¡Qué insensatez! Pero tal es la pura “hermenéutica de la continuidad”. Ahora bien, los soldados que defienden la última fortaleza de la Fe que esté mundialmente organizada, ¿Se dan cuenta de lo que su Comandante está pensando? ¿Se dan cuenta que su solemne declaración de la doctrina de la FSPX lo muestra pensando como lo haría un líder enemigo? ¿Acaso están contentos de verse llevados a pensar como los enemigos de la Fe? Todas las ideas deben ser católicas así que las ideas no-católicas serán “interpretadas” como siendo católicas. ¡Despierten compañeros! El pensamiento enemigo está en el Cuartel General. Kyrie Eleison
DOKTRINELLE ERKLÄRUNG I Eleison kommentare CCC Am 15. April des letzten Jahres erstellte der Generalobere der Priesterbruderschaft St. Pius X. eine sogenannte Doktrinelle Erklärung als Grundlage für die Wiedereingliederung der Bruderschaft in die Amtskirche. Fast ein Jahr später ist diese Erklärung nun in der Öffentlichkeit aufgetaucht. Der Generalobere legte sein Dokument so an, daß es sowohl den Konzilsrömern als auch den Traditionalisten gefallen sollte (öffentlich sagte er über seine Erklärung: „Sie kann mit dunkel getönter oder mit rosaroter Brille gelesen werden.“) Sie gefiel den Römern, welche feststellten, daß die Erklärung einen „Fortschritt“ in ihre Richtung darstellte. Hingegen gefiel sie den Traditionalisten nicht, weil diese in ihr (soweit sie sie kannten) genug Doppeldeutigkeiten fanden, um die Erklärung als einen Verrat am Kampf Erzbischof Lefebvres für den wahren Glauben zu sehen – u nd zwar ein Verrat dergestalt, daß die Römer diese Erklärung nur hätten akzeptieren müssen, um seine Bruderschaft zu zerstören. Als der Generalobere am 11. Juni 2012 die Römer traf, um ihre Entscheidung entgegenzunehmen, ging er herzigerweise davon aus, daß sie seine Erklärung akzeptieren würden. Daß die Römer die Erklärung dann doch nicht akzeptierten, erklärten zahlreiche Beobachter mit der dazwischengekommenen Veröffentlichung des Briefes der drei Bruderschaftsbischöfe an den Generaloberen vom 7. April 2012. Laut den Beobachtern habe dieser Brief die Römern gewarnt, daß der Generalobere nicht in der Lage sei, die vollständige Bruderschaft in den Schoß der Konzilskirche zu führen, so wie er zuvor es ihnen zu verstehen gegeben haben dürfte, und so wie sie es von ihm gewünscht hatten. Die Konzilsrömer wollten und wollen keine weitere Abspaltung, wodurch die Tradition nur wieder von vorne begänne. Wie dem auch sei, müssen wir uns in diesen wenigen Zeilen hier auf ein Hauptargument konzentrieren, welches beweist, daß Rom die Bruderschaft zerstört hätte, wenn sie nur die vom Generaloberen vorgeschlagene Doktrinelle Erklärung angenommen hätte. Erzbischof Lefebvre bewies, daß das Zweite Vatikanum ein Bruch bzw. eine Entzweiung mit der früheren kirchlichen Lehre war. Aus dieser Annahme entstand und auf ihr fußt die traditionskatholische Bewegung. Benedikt XVI. – mit dem andauernden Widerstand dieser Bewegung gegen sein geliebtes Zweites Vatikanum konfrontiert – verkündete zu Beginn seines Pontifikates im Jahre 2005 die sogenannte „Hermeneutik der Kontinuität“. Nach dieser müsse dort, wo das Konzil der Tradition (objektiv) widerspricht, dieses (subjektiv) so gedeutet werden, daß der Widerspruch wegfalle. Auf diese Weise verschwände der Bruch bzw. die Entzweiu ng zwischen Konzil und katholischer Tradition. Betrachten wir nun den siebten Absatz (III,5) der Doktrinellen Erklärung. Er besagt, daß jene Konzilsaussagen, welche nur schwer mit den früheren kirchlichen Lehraussagen zu vereinbaren sind, (1) „so im Lichte der vollständigen und ununterbrochenen Tradition verstanden werden müssen, daß sie im Einklang mit den vom früheren Lehramt verkündeten Wahrheiten stehen, (2) doch ohne eine Deutung dieser Aussagen zu akzeptieren, welche dazu führen könnte, daß die katholische Lehre in eine Gegenposition oder in einen Bruch zur Tradition und jenem Lehramt gerate.“ Der erste Teil (1) ist durchaus richtig, insofern er bedeutet, daß jede „nur schwer zu vereinbarende“ konziliare Neuerung im Falle eines objektiven Widerspruchs zur früheren kirchlichen Lehre geradeheraus abgelehnt wird. Allerdings widerspricht der zweite Teil (2) direkt dem auf diese Weise verstandenen ersten Teil, insofern Teil zwei behauptet, daß keine konziliare Neuerung auf eine Weise „gedeutet“ werden darf, die im Bruch zur Tradition steht. Das ist vergleichbar mit der folgenden Behauptung: Alle Fußballmannschaften müssen blaue Hemden tragen, und all die andersfarbigen Fußballhemden müssen eben derart gedeutet werden, daß sie einfach blau darstellen. Was für ein Unsinn! Doch genau das besagt die „Hermeneutik der Kontinuität“. Verstehen die in der letzten, weltweit organisierten Glaubensfestung aushaltenden Soldaten noch das Denken ihres Feldherrn? Erkennen sie, daß seine feierliche Erklärung der Bruderschaftslehre beweist, daß er wie ein Anführer des Feindes denkt? Möchten sie wirklich dazu geführt werden, so wie die Glaubensfeinde zu denken? Alle Vorstellungen müssen katholisch sein, während alle nichtkatholische Vorstellungen eben als katholisch „gedeutet“ werden müssen? Wacht auf, Kameraden! Im Hauptquartier herrscht die Denkweise des Feindes.    Kyrie eleison.	DICHIARAZIONE DOTTRINALE - I Comentario Eleison CCC La Dichiarazione Dottrinale del 15 aprile dello scorso anno, approntata dal Superiore Generale (SG) della Fraternità San Pio X come base per la reintegrazione della Fraternità nella Chiesa ufficiale, è stata conosciuta pubblicamente quasi un anno dopo. Essa fu predisposta dal SG per piacere sia ai Romani conciliari, sia ai tradizionalisti (egli stesso ha detto pubblicamente che “essa può essere letta con gli occhiali scuri o rosa”). Essa è piaciuta ai Romani, che hanno dichiarato che rappresenta un passo avanti nella loro direzione. Ma non è piaciuta ai tradizionalisti che hanno visto in essa (quanti la conoscevano già) un’ambiguità tale da rappresentare un tradimento rispetto alla battaglia per la Fede cattolica di Mons. Lefebvre, al punto da ritenere che la sua accettazione da parte dei Romani sarebbe bastata per distruggere la Fraternità. In effetti, quando il SG si è recato a Roma l’11 giugno per incontrare i Romani e sentire la loro decisione, egli era certo che l’avrebbero accettata. Numerosi osservatori hanno fatto notare che l’accettazione non c’è stata solo perché era sopraggiunta la pubblicazione, il 7 aprile, della lettera dei tre vescovi al SG, la quale aveva fatto capire ai Romani che egli non sarebbe stato in grado di portare con sé l’intera Fraternità in seno alla loro Roma conciliare, com’egli ha potuto dare ad intendere e come loro volevano che facesse. Non volevano, e non vogliono, che un’altra scissione faccia ripartire di nuovo la Tradizione. Sia come sia, qui c’è spazio solo per un argomento principale per provare que la Dichiarazione Dottrinale proposta avrebbe distrutto la FSSPX se fosse stata accettata. Mons. Lefebvre aveva dichiarato, e provato, che il Vaticano II costituisce uno strappo o una rottura con il precedente insegnamento della Chiesa. Fu su questa premessa che sorse, e sussiste, il movimento cattolico tradizionale. Così che Benedetto XVI, di fronte al perdurare della resistenza di questo movimento nei confronti del suo amato Vaticano II, proclamò, fin dall’inizio del suo pontificato, nel 2005, la sua “ermeneutica della continuità”, per la quale il Concilio che (oggettivamente) contraddiceva la Tradizione, doveva essere (soggettivamente) interpretato come se non la contraddicesse. Così che non ci sarebbe strappo o rottura tra esso e la Tradizione cattolica. Vediamo adesso il settimo paragrafo (III, 5) della Dichiarazione Dottrinale. Esso dichiara che le affermazioni del Vaticano II difficilmente conciliabili con il precedente insegnamento della Chiesa, (1) “devono essere comprese alla luce della Tradizione intera e ininterrotta, in maniera coerente con le verità insegnate dal precedente Magistero della Chiesa, (2) senza accettare alcuna interpretazione di queste affermazioni che possa portare ad esporre la dottrina cattolica in opposizione o in rottura con la Tradizione e con questo Magistero.” Qui, la prima parte (1) è perfettamente vera, per tanto che significhi che ogni novità conciliare “difficilmente conciliabile” sarà categoricamente rigettata se contraddice oggettivamente il precedente insegnamento della Chiesa. Ma essa (1) è subito contraddetta da (2), quando dice (2) che nessuna novità conciliare può essere “interpretata” in rottura con la Tradizione. È come dire che tutte le squadre di calcio devono indossare la maglia blu, ma le maglie di ogni altro colore devono essere interpretate come fossero tutte blu! Che sciocchezza! Ma si tratta della pura “ermeneutica della continuità”. Ora, i combattenti che tengono l’ultima fortezza della Fede che sia organizzata in tutto il mondo, comprendono quello sta pensando il loro Comandante? Si rendono conto che la sua solenne dichiarazione della dottrina della FSSPX dimostra che egli pensa come un capo nemico? Sono felici di essere condotti a pensare come i nemici della Fede? Tutte le idee devono essere cattoliche, quindi le idee non cattoliche devono essere “interpretate” come fossero cattoliche. Sveglia, camerati! Il pensiero dei nemici è nel Quartier Generale. Kyrie eleison.
DOCTRINAL DECLARATION I Eleison Comments CCC  The Doctrinal Declaration of April 15 of last year, drawn up by the Superior General (SG) of the Society of St Pius X as a basis for the Society’s reintegration into the mainstream Church, has emerged nearly one year later into public view. It was designed by the SG to please both the Conciliar Romans and Traditionalists (“It can be read with dark or rose-coloured glasses,” he said in public). It did please the Romans who declared that it represented an “advance” in their direction. It did not please Traditionalists who saw in it (what they knew of it) such ambiguity as to represent a betrayal of Archbishop Lefebvre’s stand for the Catholic Faith, to the point that they considered that the Romans need only have accepted it to destroy his Society. In fact when the SG met the Romans on June 11 in Rome to receive their decision, he fully expected they would accept it. Numerous observers speculate that if they did not accept it, it was only because the intervening publication of the April 7 Letter of the Three Bishops to the SG warned the Romans that he would not be able to bring the whole Society with him into the bosom of their Conciliar Rome, as he may have given them to understand he would do, and as they wanted him to do. They did and do not want another split to start Tradition all over again. Be all that as it may, space remains here for nothing but one major argument that the proposal of the Doctrinal Declaration, had it been accepted by Rome, would have destroyed the SSPX. Archbishop Lefebvre declared, and proved, that Vatican II was a break or rupture with previous Church teaching. On that premise arose, and rests, the Traditional Catholic movement. So, confronted by the on-going resistance of that movement to his beloved Vatican II, Benedict XVI proclaimed at the outset of his pontificate in 2005 the “hermeneutic of continuity”, whereby the Council (objectively) contradicting Tradition was to be (subjectively) so interpreted as not to contradict it. Thus there would be no break or rupture between it and Catholic Tradition ! Now see the seventh paragraph (III, 5) of the Doctrinal Declaration. It declares that Vatican II statements difficult to reconcile with all previous Church teaching, (1) “must be understood in the light of Tradition entire and uninterrupted, in line with the truths taught by the Church’s preceding Magisterium, (2) not accepting any interpretation of those statements which can lead Catholic doctrine to be exposed in opposition or rupture with Tradition and that Magisterium.” The first part here (1) is perfectly true, so long as it means that any Conciliar novelty “difficult to reconcile” will be flatly rejected if it objectively contradicts previous Church teaching. But (1) is directly contradicted by (2) when (2) says that no Conciliar novelty may be “interpreted” as being in rupture with Tradition. It is as though one said that all football teams must wear blue shirts, but football team shirts of any other colour are all to be interpreted as being nothing other than blue ! What nonsense ! But it is pure “hermeneutic of continuity”. Now, do the soldiers holding the last fortress of the Faith that is organised worldwide realize what their Commander is thinking ? Do they realize that his solemn declaration of SSPX doctrine shows him to be thinking like an enemy leader ? Are they happy that they are being led to think like the enemies of the Faith ? All ideas must be Catholic, while non-Catholic ideas will be “interpreted” as Catholic. Wake up, comrades ! Enemy thinking is in Headquarters. Kyrie eleison.	DECLARAÇÃO DOUTRINAL I Comentários Eleison CCC A Declaração Doutrinal de 15 de abril do ano passado, elaborada pelo Superior Geral (SG) da Fraternidade Sacerdotal São Pio X como base para a reintegração da Fraternidade à Igreja mainstream, veio quase um ano depois às vistas do público. Foi projetada pelo SG para agradar tanto aos Católicos Romanos quanto aos Tradicionalistas (“Não pode ser lida com óculos escuros ou cor-de-rosa”, ele disse em público). Ela agradou aos Romanos que declararam que ela representava um “avanço” na direção deles. Não agradou aos Tradicionalistas que viram nela (o que eles conheciam dela) ambiguidade o bastante para representar uma traição à resistência do Arcebispo Lefebvre pela Fé Católica, ao ponto que eles consideraram que os Romanos precisavam apenas ter aceito isso para destruir sua Fraternidade. De fato quando o SG encontrou com os Romanos em 11 de junho em Roma para receber a decisão deles, ele esperava totalmente que eles a aceitariam. Numerosos observadores especularam que se eles não aceitassem isso, seria apenas porque a interferente publicação de 7 de abril, a Carta dos Três Bispos ao SG, mostrou aos Romanos que ele não seria capaz de trazer toda a Fraternidade com ele para o seio da Roma Conciliar, como ele tinha dado a entender que conseguiria fazer, e como eles queriam que ele fizesse. Eles não queriam e não querem outra divisão que desse início novamente à Tradição. Seja o que for, prevalece o principal argumento: o de que a proposta da Declaração Doutrinal, se tivesse sido aceito por Roma, teria destruído a FSSPX. O Arcebispo Lefebvre declarou, e provou, que o Vaticano II foi uma quebra ou ruptura com o ensino anterior da Igreja. Nessa premissa se levantou, e permanece, o movimento Católico Tradicional. Então, confrontado pela resistência permanente daquele movimento ao seu amado Vaticano II, Bento XVI proclamou no início do seu pontificado, em 2005, a “hermenêutica da continuidade”, pelo que o Concílio (objetivamente) contradizendo a Tradição era para ser (subjetivamente) interpretado como não a contradissesse. Assim, não haveria quebra ou ruptura entre ele e Tradição Católica. Agora o sétimo parágrafo (III, 5) da Declaração Doutrinal. Ela declara que as afirmações do Vaticano II que dificultam a reconciliação com todo o ensino anterior da Igreja, (1) “devem ser entendidas à luz da Tradição inteira e ininterrupta, em linha com as verdades ensinadas pelo Magistério precedente da Igreja, (2) não aceitando qualquer interpretação dessas afirmações que possam levar a doutrina católica a ser exposta em oposição ou ruptura com a Tradição e esse Magistério”. A primeira parte aqui (1) é perfeitamente verdadeira, contanto que signifique que qualquer novidade Conciliar “difícil de reconciliar” deva ser terminantemente rejeitada se contradisser objetivamente o ensino anterior da Igreja. Mas (1) é contradita por (2) quando (2) diz que nenhuma novidade Conciliar possa ser “interpretada” como sendo uma ruptura com a Tradição. É como dizer que todos os times de futebol devem usar camisetas azuis, mas as camisetas de futebol de qualquer outra cor serão todas interpretadas como sendo azuis! Que coisa sem sentido! Mas isso é pura “hermenêutica da continuidade”. Agora, os soldados que sustentam as últimas fortalezas da Fé que são organizadas por todo o mundo percebem o que o seu Comandante está pensando? Eles percebem que sua solene declaração da doutrina da FSSPX mostra que ele está pensando como o um líder inimigo? Eles estão felizes por estarem sendo levados a pensar como os inimigos da Fé? Todas as ideias devem ser católicas, então ideias não católicas serão “interpretadas” como católicas. Acordem camaradas! O pensamento inimigo está no Quartel General. Kyrie eleison. Tradução: Mosteiro da Santa Cruz
VĚROUČNÁ DEKLARACE Komentář Eleison CCC Věroučná deklarace (zde) z 15. dubna minulého roku vypracovaná generálním představeným (GP) Bratrstva sv. Pia X. jako základ pro znovuzačlenění Bratrstva do konvenční Církve se takřka o rok později objevila na očích veřejnosti. Byla GP navržena tak, aby potěšila koncilní Římany i tradicionalisty („Dá se číst s černými nebo růžovými brýlemi,“ řekl na veřejnosti). Potěšila Římany, kteří deklarovali, že představuje „posun“ v jejich směru. Nepotěšila tradicionalisty, kteří v ní viděli (z toho, co o ní věděli) takovou mnohoznačnost, že to představovalo zradu postoje za katolickou Víru arcibiskupa Lefebvra natolik, že to chápali tak, že Římanům stačí jen ji přijmout, aby zničili Bratrstvo. Ve skutečnosti, když se GP 11. června v Římě setkal s Římany, aby obdržel jejich rozhodnutí, plně očekával, že ji přijmou. Početní pozorovatelé spekulují, že pokud ji nepřijali, bylo to jen kvůli zveřejnění intervenujícího Dopisu tří biskupů generálnímu představenému ze 7. dubna (zde), který varoval Římany, že se mu nepodaří přivést celé Bratrstvo spolu s ním do náruče koncilního Říma, jak jim možná dal na srozuměnou, že se mu podaří, a jak to od něj chtěli. Oni nechtěli a nechtějí další rozštěpení, aby Tradice začala celá znovu. Ať je to vše, jak chce, nezůstává zde prostor pro nic, než jeden zásadní argument, že by návrh Věroučné deklarace, kdyby byl Římem přijat, zničil FSSPX. Arcibiskup Lefebvre prohlašovall a prokázal, že Druhý vatikánský koncil byl roztržkou či rozkolem s předešlou naukou Církve. Na tomto předpokladu vyvstalo a spočívá tradiční katolické hnutí. Benedikt XVI. konfrontovaný s pokračujícím odporem tohoto hnutí vůči jeho milovanému Druhému vatikánskému koncilu tedy vyhlásil na počátku svého pontifikátu v roce 2005 „hermeneutiku kontinuity“, pomocí níž koncil (objektivně) odporující Tradici měl být (subjektivně) vykládán tak, aby jí neodporoval. Tím by neexistoval rozkol či roztržka mezi ním a katolickou Tradicí! Podívejte se nyní na sedmý odstavec (III, 5) této Věroučné deklarace. Ten prohlašuje, že prohlášení Druhého vatikánského koncilu, která jsou obtížně slučitelná se vší předešlou naukou Církve, (1) „musí být chápána ve světle úplné, neporušené Tradice, způsobem konzistentním s pravdami, které dříve učil učitelský úřad Církve, (2) bez přijímání naprosto jakéhokoliv výkladu těchto vyhlášení, který by katolickou nauku vystavil do protikladu či rozkolu s Tradicí a s tímto učitelským úřadem Církve.“ První část zde (1) je dokonale pravdivá, pokud to znamená, že jakékoliv „obtížně slučitelné“ koncilní novoty budou rozhodně odmítnuty, pokud objektivně odporují předešlé nauce Církve. Ale [bodu] (1) přímo odporuje [bod] (2), když (2) říká, že žádná koncilní novota nemůže být „vykládána“ tak, že je v rozkolu s Tradicí.  Je to jako by člověk řekl, že všechny fotbalové týmy musí mít modré dresy, ale všechny fotbalové dresy jakékoliv jiné barvy mají být všechny vykládány jako by nebyly žádné jiné než modré! Jaký nesmysl! To je však čistá „hermeneutika kontinuity“. Uvědomují si vojáci, kteří drží poslední pevnost Víry, která je celosvětově organizovaná, co si jejich Velitel myslí? Uvědomují si, že jeho slavná deklarace věrouky FSSPX ukazuje, že přemýšlí jako nepřátelský vůdce? Jsou šťastní, že jsou vedeni, aby přemýšleli jako nepřátelé Víry? Všechny ideje musí být katolické, přičemž nekatolické ideje budou „vykládány“ jako katolické. Vzbuďte se, kamarádi! Nepřítelovo myšlení je v ústředí [FSSPX].   Kyrie eleison. Zdroj:  HTTP://rexcz.blogspot.cz

GREC – III

 

GREC – III Comentaire Eleison CCXIC Désirant prendre lui-même la place de Dieu, l’homme moderne s’efforce de remplacer l’ordre du monde de Dieu par son propre ordre. Mais l’ordre de Dieu est réel, extérieur et indépendant de l’esprit de l’homme. C’est pourquoi l’homme moderne décroche son esprit de cette réalité, tout en extrayant d’elle, pour construire son propre rêve, ces éléments-là qui sont indispensables à sa construction. Or l’ordre le plus élevé dans la Création de Dieu trouve sa meilleure expression dans la doctrine de l’Église. C’est pourquoi tout homme d’Église et tout fidèle soumis aujourd’hui à l’influence de tout ce qui est « normal » dans le monde qui les entoure, souffrent d’un profond refus ou ignorance de la nature et nécessit&eacu te; de la doctrine. C’est là que réside le problème essentiel du GREC, tel qu’il a été présenté dans deux numéros antérieurs des « Commentaires Eleison » (294 et 295). Le Groupe de Réflexion Entre Catholiques fut fondé en 1997 dans les salons de Paris pour promouvoir d’amicales réunions et échanges entre les catholiques de Tradition et les catholiques du courant majoritaire de l’Église, dans le but de créer un climat de confiance mutuelle et de respect qui faciliterait une réconciliation entre eux, et qui mettrait ainsi fin à leur inutile opposition. Un tel but ignore gravement l’importance de la doctrine, sans qu’il soit nécessaire d’y voir une malice préméditée, dont seul Dieu est juge, mais quoi que les hommes pui ssent en penser, pas plus que la réalité la doctrine ne se laisse mettre de côté. Dans le livre du Père Lelong sur le GREC, Pour la Nécessaire Réconciliation, le Père nous raconte comment deux prêtres de la Fraternité Saint Pie X et son Supérieur Général « contribuèrent d’une façon décisive à la création et à la vie du GREC ». Même avant sa création, l’abbé du Chalard avait accordé au Père Lelong une amicale réception dans son prieuré de la FSPX, et « dans les années qui suivirent il ne cessa d’apporter au GREC un soutien aussi discret qu’attentif ». Lors de la création du GREC, l’abbé Lorans, alors Recteur de l’Institut Saint Pie X de Paris et qui depuis lors a exercé une influence décisive sur les publications de la FSPX depuis Paris, salua l’idée d’un « dialogue entre catholiques », et très vite obtint du Supérieur Général de la FSPX en Suisse l’aval de sa participation au GREC. A partir de ce moment-là, l’abbé Lorans a joué un rôle de chef dans toutes les activités du GREC. Ces activités débutèrent à petite échelle et en privé. En mai 2000 eut lieu la première réunion publique, à laquelle l’abbé Lorans participa, avec une assistance de 150 personnes. Les réunions se firent de plus en plus fréquentes, avec la participation de prêtres de la FSPX. Les autorités de l’Église furent au plus haut niveau régulièrement consultées, et on les tenait au courant. L’abbé Lorans de son côté permit « d’établir et d’approfondir des relations qui furent toujours très confiantes » avec le Supérieur Général. A partir de 2004, les réunions du GREC furent ouvertes plus largement encore au public, et en septembre de cette année un « groupe de travail théologique » fut organisé avec la participation de l’abbé Lorans ainsi que celle d’un autre prêtre de la FSPX et d’un théologien de Rome, ces deux derniers devant participer plus tard ensemble aux Discussions Doctrinales entre Rome et la FSPX de 2009 à 2011. Le GREC a bien pu voir dans ces Discussions la réalisation de ses espoirs les plus chers – enfin les théologiens se rencontraient dans un climat que le GREC avait tant contribué à créer, « pour la nécessaire réconciliation ». Grâce à Dieu, les Discussions rendirent à la doctrine sa juste primauté. Elles démontrèrent qu’entre la doctrine catholique et celle du Concile existe un abîme infranchissable. Mais est-ce que l’école de pensée du GREC allait pour autant être bloquée à l’intérieur de la FSPX ? Loin de là ! En un clin d’œil le Quartier Général de la FSPX retourna le « Pas d’accord pratique sans accord doctrinal préalable » en un « Pas d’accord doctrinal, donc il faut poursuivre un accord pratique » ! Hélas, la levée de boucliers du printemps de l’année dernière à l’intérieur de la FSPX fut étouffée et désorientée à nouveau lors du Chapitre Général du mois de juillet, et le Q G de la FSPX a continué dans sa poursuite à peine déguisée d’un accord pratique. « Notre secours est dans le nom du Seigneur », en particulier dans la Consécration de la Russie. Nulle part ailleurs. Kyrie Eleison	GREC – III Comentario Eleison CCXCIX  Deseando tomar él mismo el lugar de Dios, el hombre moderno se esfuerza en reemplazar el orden de Dios del mundo por el suyo propio. Pero el orden de Dios es real, exterior e independiente del espíritu del hombre. Es la razón por la cual el hombre moderno desengancha su espíritu de esta realidad, de la cual, sin embargo, conserva algunos elementos indispensables para la construcción irreal de su propio sueño. Ahora bien, el orden más elevado en la Creación de Dios encuentra su mejor expresión en la doctrina de la Iglesia. Por eso todos los hombres de Iglesia y los fieles sometidos hoy día a la influencia de todo lo que es “normal” en el mundo que los rodea, son víctimas de una profunda ignorancia (o rechazo) de la naturaleza y de la necesidad de la doctrina. Es ahí donde reside el problema esencial del GREC, tal como fue presentado en dos números anteriores de los “Comentarios Eleison” (294 y 295). El Grupo de Reflexión Entre Católicos fue fundado en 1997 en los salones de París para promover amigables reuniones e intercambios entre los Católicos de Tradición y los Católicos de la corriente mayoritaria de la Iglesia, con el propósito de crear un clima de mutua confianza y respeto que facilite una reconciliación entre ellos y así poner fin a su inútil oposición. Un tal propósito socava gravemente la importancia de la doctrina, sin que sea necesario ver en ello una malicia premeditada, de la cual sólo Dios es juez. Pero sea cual fuere lo que uno pueda pensar de ella, la doctrina no puede ser abandonada como tampoco lo puede ser la realidad. En el libro del Padre Lelong sobre el GREC, Para la Necesaria Reconciliación, él nos cuenta como dos sacerdotes de la Fraternidad San Pío X y su Superior General “contribuyeron de una manera decisiva al lanzamiento y continuación de la actividad del GREC”. Aún antes de que éste haya sido lanzado, el Padre du Chalard había ofrecido al Padre Lelong una amigable recepción en su priorato de la FSPX, y “en los años siguientes no dejó nunca de apoyar al GREC de una manera discreta y atenta”. En la época del lanzamiento del GREC, el Padre Lorans, entonces Rector del Instituto San Pío X de París que desde ese momento ha ejercido una influencia decisiva sobre las publicaciones de la FSPX desde París, aceptó gustosamente la idea de un “diálogo entre católicos”, y rápidamente obtuvo del Superior General de la FSPX en Suiza la aprobación para su participación en el GREC. A partir de este momento, el Padre Lorans tuvo un papel esencial en todas las actividades del GREC. Estas actividades empezaron discretamente en pequeña escala y en privado. En mayo de 2000 tuvo lugar la primer reunión pública en la cual el Padre Lorans participó, con una asistencia de 150 personas. Las reuniones se hicieron cada vez mas frecuentes con la participación de sacerdotes de la FSPX. Las autoridades de la Iglesia, al más alto nivel, fueron regularmente consultadas y se las mantenía informadas. El Padre Lorans por su lado hizo posible “un contacto mantenido con una confianza siempre más profunda” e intercambios amigables con el Superior General. A partir del 2004, las reuniones del GREC fueron cada vez más abiertas al público y en septiembre de ese año un “grupo de trabajo teológico” fue organizado con la participación del Padre Lorans así como la de otro sacerdote de la FSPX y de un teólogo de Roma. Estos dos últimos iban a ser participantes de las Discusiones Doctrinales entre Roma y la FSPX de 2009 a 2011. El GREC pudo muy bien haber visto en estas Discusiones la realización de sus deseos más anhelados: al fin los teólogos se encontrarían en un clima que el GREC había contribuido tanto a establecer “para la necesaria reconciliación”. Gracias a Dios, las Discusiones devolvieron a la doctrina su propia primacía. Demostraron que entre la doctrina católica y la Conciliar existe un abismo que ningún puente podrá jamás franquear. Pero, ¿acaso la manera de pensar del GREC fue bloqueada en el interior de la FSPX? ¡De ninguna manera! El Cuartel General de la FSPX transformó en un abrir y cerrar de ojos el “No habrá un acuerdo práctico sin un previo acuerdo doctrinal” en un ¡“Ya que el acuerdo doctrinal es imposible, vamos pues a buscar un acuerdo práctico”! Desgraciadamente, el clamor de la oposición de la primavera pasada en el interior de la FSPX fue desorientado y aplastado gracias al Capítulo General de julio, y el CG de la FSPX ha perseverado en su búsqueda de un acuerdo práctico sin que haya sido frenada. “Nuestro socorro está en el nombre del Señor”, en particular en la Consagración de Rusia. En ningún otro lado. Kyrie Eleison
GREC – III Eleison kommentare CCXCIX In dem Wunsch, an die Stelle Gottes sich zu setzen, strebt der moderne Mensch danach, Gottes Ordnung durch seine eigene zu ersetzen. Doch Gottes Ordnung ist wirklich und existiert außerhalb und unabhängig vom menschlichen Geist. Also entkoppelt der moderne Mensch seinen Geist von dieser Wirklichkeit, und wählt aus ihr nur jene Teile aus, welche er in seine eigene Phantasiewelt einbauen will. Nun kommt die höchste Ordnung von Gottes Schöpfung am besten in der Doktrin, also in der Glaubenslehre seiner Kirche zum Ausdruck. Daher leiden all jene heutigen Kirchenmänner und Laien, welche unter dem Einfluß des angeblich „Normalen“ um sie herum stehen, an einer tiefgehenden Weigerung oder Ignoranz gegenüber der Natur und Notwendigkeit von Doktrin. Damit sind wir auch beim wesentlichen Problem der GREC-Gruppe angelangt (Groupe de Réflexion Entre Catholiques), welche in den zwei früheren Ausgaben der „Eleison Kommentare“ Nr. 294 und 295 vorgestellt wurden. Die im Jahre 1997 in Paris gegründete GREC-Gruppe verfolgte das Ziel, freundschaftliche Treffen und den Austausch zwischen den Katholiken der Tradition und denen der Amtskirche zu fördern, um ein Klima des gegenseitigen Vertrauens und Respektes zu schaffen, was dann die Versöhnung der beiden Lager erleichtern und schließlich ihre unnötige Entfremdung beenden sollte. Solch ein Ansinnen übersieht allerdings auf sehr ernsthafte Weise die Bedeutung von Doktrin. Das muß nicht unbedingt vorsätzlich geschehen sein, und Gott wird darüber richten. Doch wie der törichte Mensch auch denken mag, fes t steht, daß ebenso wenig wie die Wirklichkeit die Doktrin sich beiseite schieben lassen wird. Hw. Lelong beschreibt in seinem GREC-Buch namens Für die notwendige Versöhnung, wie der Generalobere und zwei Priester der Priesterbruderschaft St. Pius X. „einen entscheidenden Beitrag zur Gründung und Fortführung von GREC leisteten“. Schon vor der Gründung empfing der Bruderschaftspriester Pater du Chalard in seinem Bruderschafts-Priorat den Hw. Lelong freundlich, und „versäumte auch in den folgenden Jahren nie, GREC diskret und aufmerksam zu unterstützen“. Pater Lorans war damals Rektor des Bruderschafts-Institutes in Paris und hat bis heute entscheidenden Einfluß auf die Bruderschafts-Publikationen. Er begrüßte bei der Gründung der GREC-Gruppe die Idee eines „Dialogs zwischen Katholiken“ ausdrücklich, und erhielt wenig später vom Bruderschafts-Generaloberen in der Schweiz die förmliche Erlaubnis zur Teilnahme an GREC. Seither spielt Pater Lorans bei all en Aktivitäten der GREC-Gruppe eine führende Rolle. Diese Aktivitäten begannen im kleinen Maßstab und privaten Bereich. Ihr erstes öffentliches Treffen, wozu Pater Lorans beitrug, hielt die GREC-Gruppe im Mai des Jahres 2000 mit 150 Teilnehmern ab. Die Treffen häuften sich und weitere Bruderschaftspriester nahmen an ihnen teil. Kirchenautoritäten bis zu den höchsten Rängen wurden regelmäßig darüber konsultiert und informiert. Pater Lorans ermöglichte seinerseits „einen Kontakt mit vertiefendem Vertrauen“ und freundschaftlichen Austausch mit dem Generaloberen der Bruderschaft. Ab dem Jahre 2004 öffneten die GREC-Treffen sich einem noch weiteren Publikum. Im September desselben Jahres entstand dann eine „theologische Arbeitsgruppe“, bestehend aus Pater Lorans, einem weiteren Bruderschaftspriester, sowie einem römischen Theologen. Die beiden letztgenannten waren dann auch Teilnehmer bei den Lehrgesprächen zwischen Rom und der Priesterbruderschaft in den Jahren 2009 bis 2011. Die GREC-Gruppe dürfte in diesen Lehrgesprächen durchaus das Wahrwerden ihrer kühnsten Hoffnungen gesehen haben – endlich trafen die Theologen sich in einem Klima, zu welchem die GREC-Gruppe „für die notwendige Versöhnung“ so viel beigetragen hatte. Gott sei Dank, diese Lehrgespräche gaben der Doktrin wieder ihre zustehende Vorrangstellung zurück, denn sie belegten die unüberbrückbare Kluft zwischen der katholischen und der konziliaren Lehre. Doch blockierte diese Erkenntnis dann die GREC-Denkweise innerhalb der Priesterbruderschaft? Weit gefehlt. Das Generalhaus der Bruderschaft wechselte über Nacht das vorige Motto „Ohne lehrmäßige Einigung keine praktische Einigung“ gegen das neue Motto aus: „Keine lehrmäßige Einigung, also verfolgen wir eine praktische Einigung“ ! Leider wurde das Protestaufkommen in der Bruderschaft im Frühling letzten Jahres durch das Generalkapitel-Treffen im Juli vernebelt und erstickt, während das Streben nach einem praktischen Abkommen vonseiten des Generalhauses fast unverändert weitergeht. „Unsere Hilfe steht im Namen des Herrn“, insbesondere in der Weihe Rußlands. Sonst nirgendwo. Kyrie eleison.	GREC – III Comentario Eleison CCXCIX Volendo mettersi al posto di Dio, l’uomo moderno cerca di sostituire all’ordine del mondo voluto da Dio, il suo. Ma l’ordine di Dio è reale, al di fuori e indipendente dalla mente dell’uomo. Così l’uomo moderno sgancia la sua mente da questa realtà e seleziona da essa solo quei pezzi che desidera comporre nella sua fantasia. Ora, l’ordine più alto della creazione di Dio è il più perfettamente espresso nella dottrina della Sua chiesa. Pertanto, sottostando gli uomini di Chiesa o i laici odierni all’influenza di ogni cosa “normale” del mondo che li circonda, ecco che soffrono di un profondo rifiuto o ignoranza della natura e della necessità della dottrina. È questo il problema essenziale del GREC, come esposto nei due precedenti numeri di “Commenti Eleison” (294 e 295). Il Groupe de Réflexion Entre Catholiques fu fondato nel 1997 nei salotti di Parigi per promuovere incontri e scambi amichevoli tra cattolici della Tradizione e cattolici della Chiesa ufficiale, allo scopo di creare un clima di mutua fiducia e rispetto che avrebbe facilitato una riconciliazione tra loro, e la fine del loro inutile allontanamento. Un tale proposito tralasciava gravemente l’importanza della dottrina, non necessariamente per deliberata malizia, della quale solo Dio è giudice, ma perché la dottrina non si può tralasciare più che la realtà stessa, checché ne vogliano pensare gli uomini. Nel libro di Padre Lelong sul GREC, Per la necessaria riconciliazione, egli racconta come due sacerdoti della Fraternità San Pio X e il suo Superiore Generale “diedero un contributo decisivo all’avvio e al mantenimento del GREC”. Ancor prima che fosse avviato, Don du Chalard ricevette amichevolmente Padre Lelong nel suo priorato della FSSPX, e “negli anni seguenti non cessò mai di sostenere il GREC in modo discreto e attento”. All’avvio del GREC, Don Lorans, allora Rettore dell’Istituto della FSSPX a Parigi, ed esercitante da Parigi un’influenza decisiva sulle pubblicazioni della Fraternità, da allora fino ad oggi, accolse con favore l’idea del “dialogo tra cattolici”, e molto presto ottenne dal Superiore Generale della FSSPX in Svizzera l’approvazione per la sua partecipazione al GREC. Da allora in poi, Don Lorans svolse un ruolo di primo piano in tutte le attività ; del gruppo. Tali attività, iniziarono su piccola scala e in privato. Nel maggio del 2000 si tenne il primo incontro pubblico del GREC con 150 persone presenti, al quale contribuì Don Lorans. Gli incontri divennero sempre più frequenti, con la partecipazione di sacerdoti della FSSPX. Le autorità della Chiesa al massimo livello furono regolarmente informate e consultate. Da parte sua, Don Lorans rese possibile “un rapporto di profonda fiducia” e scambi amichevoli con il Superiore Generale della Fraternità. Dal 2004 gli incontri del GREC si aprirono ancora di più al pubblico e nel settembre dello stesso anno venne istituito “un gruppo di lavoro teologico” a cui partecipò Don Lorans con un altro sacerdote della FSSPX e un teologo di Roma, che più tardi prenderanno parte ai colloqui dottrinali fra Roma e la FSSPX, svoltisi dal 2009 al 2011. A ragione, il GREC avrà potuto vedere in questi colloqui la realizzazione delle sue più vive speranze – finalmente i teologi si incontravano in un clima che il GREC aveva fatto tanto per creare, “per la necessaria riconciliazione”. Grazie a Dio, i colloqui hanno restituito alla dottrina il suo primato proprio. Essi hanno dimostrato che fra la dottrina cattolica e quella conciliare vi è un abisso incolmabile. Ma il modo di pensare del GREC ha subito un arresto dentro la FSSPX? Lungi da ciò! Improvvisamente, la direzione della FSSPX è passata da “Nessun accordo pratico senza accordo dottrinale” a “Nessun accordo dottrinale, quindi accordo pratico”! Ahimè, la sollevazione della protesta all’interno della FSSPX nella primavera dell’anno scorso, è stata soffocata e confusa al Capitolo Generale di luglio, e la continua ricerca di un accordo pratico da parte della direzione della FSSPX è stata appena soffocata. “Il nostro aiuto è nel nome del Signore”, in particolare nella consacrazione della Russia. Da nessun’altra parte. Kyrie eleison.
GREC – III Eleison Comments CCXCIX Wishing to put himself in the place of God, modern man seeks to replace God’s order of the world with his own. But God’s order is real, outside of and independent of man’s mind. So modern man unhooks his mind from that reality, and selects from it only such pieces as he wishes to build into his own fantasy. Now the highest order of God’s Creation is best expressed in his Church’s doctrine. Therefore all churchmen or laymen today undergoing the influence of everything “normal” in the world around them suffer from a deep refusal or ignorance of the nature and necessity of doctrine. Here is the essential problem of GREC, as presented in two previous issues of “Eleison Comments” (294 and 295). The Groupe de Réflexion Entre Catholiques was founded in 1997 in the salons of Paris to promote friendly meetings and exchanges between Catholics of Tradition and Catholics of the mainstream Church, in order to create a climate of mutual trust and respect which would facilitate a reconciliation between them, and an end to their unnecessary estrangement. Such a purpose gravely overlooks the importance of doctrine, not necessarily with malice aforethought, of which God is judge, but whatever foolish men may think, doctrine can no more be left out of account than can reality. In Fr. Lelong’s book on GREC, For the Necessary Reconciliation, he tells how two Society of St Pius X priests and its Superior General “made a decisive contribution to the launching and continuance of GREC.” Even before it was launched, Fr. Du Chalard gave to Fr Lelong a friendly reception in his SSPX priory, and “in following years never ceased to support GREC in a discrete and attentive way.” At the launching of GREC, Fr. Lorans, then Rector of the SSPX Institute in Paris and exercising from Paris a decisive influence from then until now on SSPX publications, welcomed the idea of “dialogue between Catholics”, and very soon obtained from the SSPX Superior General in Switzerland approval for his participation in GREC. From then on Fr. Lorans played a leading part in all of its activities. Those activities began on a small scale and in private. In May of 2000 was held GREC’s first public meeting to which Fr. Lorans contributed, with 150 people attending. Meetings became more and more frequent, with SSPX priests participating. Church authorities at the highest level were regularly consulted and kept informed. Fr. Lorans for his part made possible “a contact of deepening trust” and friendly exchanges with the SSPX Superior General. From 2004 GREC meetings were opened wider still to the public, and in September of that year a “theological working group” was set up with Fr. Lorans participating, and another SSPX priest and a theologian from Rome, both of whom would later be taking part in the Doctrinal Discussions between Rome and the SSPX from 2009 to 2011. GREC may well have seen in these Discussions the realization of its fondest hopes – at last the theologians were meeting in a climate which GREC had done so much to crea te “for the necessary reconciliation”. Thanks be to God, the Discussions gave back to doctrine its proper primacy. They demonstrated that between Catholic and Conciliar doctrine is an unbridgeable gulf. But was GREC’s way of thinking then blocked within the SSPX ? Far from it ! SSPX Headquarters switched overnight from “We pursue no practical agreement without a doctrinal agreement” to “There can be no doctrinal agreement, so we pursue a practical agreement” ! Alas, the springtime uprising of protest last year from within the SSPX was smothered and confused again at the General Chapter of July, but SSPX HQ’s continued pursuit of a practical agreement has hardly been smothered. “Our help is in the name of the Lord”, in particular in the Consecration of Russia. Nowhere else. Kyrie eleison.	GREC – III Comentários Eleison CCXCIX Querendo colocar a si mesmo no lugar de Deus, o homem moderno procura substituir a ordem de Deus pela sua própria. Mas a ordem de Deus é real, fora e independente da mente do homem. Então o homem moderno desliga sua mente dessa realidade, e seleciona disso apenas as peças de acordo com o que ele deseja construir na sua própria fantasia. Ora, a mais alta ordem da Criação de Deus é mais bem expressa na doutrina da Igreja. Portanto todos os clérigos e leigos de hoje sob influência de tudo o que é “normal” no mundo à volta deles sofrem de uma profunda recusa ou ignorância da natureza e necessidade da doutrina. Aqui está o problema essencial do GREC, como apresentado em duas edições anteriores dos “Comentários Eleison” (294 e 295). O Grupo de Reflexão Entre Católicos foi fundado em 1997 nos salões de Paris para promover reuniões amigáveis e trocas entre católicos da Tradição e católicos da Igreja mainstream, para criar um clima de confiança e respeito mútuos que facilitaria uma reconciliação entre eles, e um fim ao seu desnecessário afastamento. Tal propósito faz vistas grossas gravemente à importância da doutrina, não necessariamente com malícia premeditada, da qual Deus é juiz, mas, seja lá o que os homens possam pensar, a doutrina não pode mais ser desconsiderada do o que pode a realidade. No livro do Pe. Lelong sobre o GREC, For the Necessary Reconciliation, ele conta como os padres e o Superior da Fraternidade São Pio X “deram uma contribuição decisiva para o lançamento e continuidade do GREC”. Mesmo antes de ser lançado, Pe. dC deu uma recepção amigável ao Pe. Lelong no seu Priorado da FSSPX, e “nos anos seguintes nunca deixou de apoiar o GREC de um modo discreto e atento”. No lançamento do GREC, Pe. L., então Reitor do Instituto da FSSPX em Paris e exercendo de Paris a decisiva influência a partir de então sobre as publicações da FSSPX, deu boas vindas à ideia de “diálogo entre católicos”, e muito cedo obteve do Superior Geral da FSSPX na Suíça a aprovação para sua participação no GREC. Desde então o Pe. L. desempenhou um papel principal em todas as suas atividades. Essas atividades começaram em pequena escala e em privado. Em maio de 2000 foi organizado o primeiro encontro público do GREC com o qual contribuiu o Pe. L., com o comparecimento de 150 pessoas.  Reuniões, com participação de padres da FSSPX, se tornaram mais e mais frequentes. Autoridades da Igreja no mais alto nível foram regularmente consultadas e mantidas informadas. Pe. L., de sua parte, tornou possível “um contato para aprofundar a confiança” e trocas amigáveis com o Superior Geral da FSSPX. A partir de 2004 as reuniões do GREC foram mais abertas ainda ao público, e em setembro desse ano um “grupo de trabalho teológico” foi montado com a participação do Pe. L., e outro padre da FSSPX e um teólogo de Roma, ambos estariam mais tarde tomando parte nas Discussões Doutrinais entre Roma e a FSSPX de 2009 a 2011. O GREC pode ter visto nessas Discussões a realização das suas mais caras esperanças – ao menos os teólogos estavam se encontrando num clima que o GREC fez tanto para criar “para a necessária reconciliação”. Graças sejam dadas a Deus, as Discussões devolveram à doutrina sua primazia adequada. Elas demonstraram que entre católicos e a doutrina Conciliar existe um abismo intransponível. Mas foi o modo de pensar do GREC então bloqueado junto à FSSPX? Longe disso! O Quartel General da FSSPX mudou da noite para o dia de “Nós não buscamos nenhum acordo prático sem um acordo doutrinário” para “Não pode haver nenhum acordo doutrinário, então nós buscamos um acordo prático”! Ai, a primavera que vinha surgindo do protesto do ano passado junto à FSSPX fora sufocada e confundida novamente no Capítulo Geral de julho, mas a busca continuada de um acordo prático por parte do QG da FSSPX dificilmente teria sido sufocada. “Nosso apoio está no nome do Senhor”, em particular na Consagração da Rússia. Em nenhum outro lugar.    Kyrie eleison. Tradução: Mosteiro da Santa Cruz
GREC – III Komentář Eleison CCXCIX   Protože chce moderní člověk zaujmout místo Boha, snaží se nahradit Boží řád světa svým vlastním. Boží řád je však skutečný, vně lidského myšlení a na něm nezávislý. Moderní člověk tedy odpoutává své myšlení od této skutečnosti a vybírá si z ní jen takové části, které chce zabudovat do své vlastní představy. Nejvyšší řád Božího stvoření je nejlépe vyjádřen v nauce jeho Církve. Proto všichni duchovní či laici procházející dnes vlivem všeho „normálního“ ve světě okolo nich, trpí hlubokým odmítáním či opomíjením povahy a nutnosti nauky. Zde je zásadní problém GREC, jak byl představen ve dvou předešlých vydáních „Komentářů Eleison“ (294 a 295). Groupe de Réflexion Entre Catholiques byla založena v roce 1997 v pařížských salónech, aby prosazovala přátelská setkání a výměny mezi katolíky Tradice a katolíky konvenční Církve, aby se vytvořila atmosféra oboustranné důvěry a respektu, která by usnadnila smíření mezi nimi a ukončila jejich zbytečné odcizení. Takový záměr, nikoliv předem nutně se zlým úmyslem, vážně přehlíží důležitost nauky, jíž je Bůh soudcem. Ať si však pošetilí lidé mohou myslet cokoliv, nauka nemůže být opomíjena o nic více než skutečnost. V knize P. Lelonga o GREC, Pro nutné smíření, vypráví, jak dva kněží Bratrstva sv. Pia X. a jeho generální představený „rozhodně přispěli ke spuštění a pokračování GREC“. Dokonce ještě než byl GREC spuštěn, přijal P. Du Chalard přátelsky P. Lelonga na svém priorátě FSSPX a „v následujících letech nikdy nepřestal podporovat GREC diskrétním a pozorným způsobem“. Při spuštění GREC P. Lorans, tehdejší rektor Institutu FSSPX v Paříži a z Paříže uplatňující rozhodný vliv na publikace FSSPX od tehdy až do nynějška, uvítal myšlenku „dialogu mezi katolíky“ a velmi brzy obdržel od generálního představeného FSSPX ve Švýcarsku souhlas pro svou účast v GREC. Od té doby hrál P. Lorans vůdčí roli ve všech jeho aktivitách. Tyto aktivity začaly v malém rozsahu a v soukromí. V květnu 2000 se konalo první veřejné setkání GREC, k němuž přispěl P. Lorans, a navštívilo jej 150 lidí. Setkání se stala stále častějšími a s účastí kněží FSSPX. Církevní autority na nejvyšší úrovni byly pravidelně konzultovány a informovány. P. Lorans ze své strany umožnil „kontakt prohlubující se důvěry“ a přátelských výměn s generálním představeným FSSPX. Od roku 2004 byla setkání GREC ještě šířeji otevřená veřejnosti a v září toho roku byla ustavena „teologická pracovní skupina“, na níž se účastnil P. Lorans a další kněz FSSPX a teolog z Říma, z nichž se oba později účastnili věroučných rozhovorů mezi Římem a FSSPX od roku 2009 do roku 2011. GREC mohl v těchto rozhovorech docela dobře vidět uskutečnění svých nejbláhovějších nadějí – nakonec se teologové setkávali v atmosféře, pro kterou GREC tolik učinil, aby ji vytvořil „pro nutné smíření“. Díky Bohu rozhovory vrátily nauce její náležitou prvořadost. Názorně předvedly, že mezi katolickou a koncilní naukou je nepřekonatelná propast. Byl však tehdy způsob myšlení GREC v FSSPX zablokován? Ani zdaleka! Vedení FSSPX se přes noc přesunulo od „Neusilujeme o žádnou praktickou dohodu bez věroučné shody“ k „Nemůže dojít k žádné věroučné shodě, tak usilujeme o praktickou dohodu“! Bohužel jarní protestní vzpoura uvnitř FSSPX minulý rok byla zadušena a opět zmatena na červencové generální kapitule. Pokračující snaha vedení FSSPX o dosažení praktické dohody však byla zadušena jen stěží. „Naše pomoc je ve jménu  Pána“, zvláště v zasvěcení Ruska. Nikde jinde.   Kyrie eleison. Zdroj:  HTTP://rexcz.blogspot.cz