DEUX VOYAGES Comentaire Eleison CCLXXXVIII Deux voyages entrepris depuis la mi-décembre, en Amérique du Nord et en France, m’ont permis d’observer dans la Fraternité Saint Pie X une indétermination dangereuse. Là où le Supérieur de District n’est pas aveugle, le danger est pour le moment quelque peu retardé, de telle sorte que la résistance se trouve dans un état d’attente. Cependant, là où le Supérieur de District est un serviteur volontaire du quartier général de la FSPX, alors le mouvement vers la Nouvelle Église va de l’avant, mais aussi la Résistance prend forme. Quel est l’enjeu?
Depuis la cassure de la chrétienté par le Protestantisme, le monde s’est trouvé entraîné sur une pente qui l’éloigne de plus en plus de Dieu. Grâce au Concile de Trente (1545-1563), l’Église catholique a tenu ferme, mais suivant le Concile Vatican II (1962-1965), l’Église catholique officielle a rejoint la pente. Alors, surtout (mais pas seulement !) grâce à Mgr.Lefebvre (1905-1991), quelques restes de l’Église de Trente se rassemblèrent pour former au milieu du désert de la modernité un oasis catholique, la FSPX. Mais là où la puissante Église universelle n’avait pas été capable de résister, on pouvait se douter que ce n’était qu’une question de temps avant que la frêle FSPX ne fust tentée à son tour de la rejoindre sur la pente.
Cependant, tout comme lors de Vatican II les dirigeants de l’Église officielle se virent obligés de prétendre qu’Elle n’était pas en rupture avec l’Église Tridentine (voilà, par exemple, ce que nous observons dans l’«herméneutique de la continuité» de Benoît XVI), de même les dirigeants de la FSPX officielle se voient maintenant obligés de prétendre qu’ils ne sont pas en rupture avec Mgr. Lefebvre. Ce qui fait que, tout comme la plupart des politiciens des cinq derniers siècles, ces leaders de la FSPX parlent à droite tandis qu’ils marchent à gauche, parce que c’est ce que beaucoup de peuples désirent, à savoir, l’apparence de la chrétienté sans sa substance (cf. II Tim.III,1-5, en particulier le verset 5). Comme Descartes, de tels leaders «avancent masqués», e ssayant de déguiser leur mouvement vers la gauche sous des paroles vers la droite, ou des paroles nettement ambigües.
Ce qui est arrivé dans la FSPX au printemps dernier, comme le dit l’Abbé Chazal, c’est que le masque est tombé, parce que la direction de la FSPX devait avoir calculé que le temps était venu pour elle de promouvoir en plein jour son retour dans le courant majoritaire de l’Église. Hélas pour ces leaders, il y apparut à ce moment là entre mars et juin assez de résistance pour bloquer le Chapitre Général de la FSPX du mois de juillet dans tout éventuel essai à ce moment-là de rejoindre la Nouvelle Église. Mais à partir du Chapitre le masque fut de nouveau mis en place, car les libéraux ne se convertissent pas, à moins d’un miracle de la grâce, la gauche étant pour eux leur véritable religion. C’est pourquoi les leaders de la FSPX sont sûrement dans l’attente pour que les choses muriss ent, pour que le monde moderne, la chair et le diable continuent leur œuvre normale d’attirer les prêtres et les fidèles de la FSPX vers la gauche. Comme cela, d’ici quelques années au plus, il n’y aura plus de résistance comme celle de l’été dernier pour empêcher que la FSPX ne rejoigne la Nouvelle Église.
Ceci laisse la FSPX au milieu du gué. Cependant, ainsi qu’avec son bon sens Mgr. Lefebvre le soulignait, ce sont les supérieurs qui façonnent les inférieurs et non l’inverse. C’est pourquoi, à moins d’un miracle qui éloigne les leaders actuels de la FSPX, elle est condamnée à se dissoudre dans la Nouvelle Église. Un tel châtiment n’aurait pas été volé. Mais prions la Mère de Dieu pour qu’elle obtienne un miracle de la miséricorde de son Divin Fils. Kyrie eleison | DOS VIAJES Comentario Eleison CCLXXXVIII Viajes realizados desde mediados de diciembre a Norte América y a Francia, me han permitido observar dentro de la Fraternidad San Pío X un estado peligroso de indecisión. Allí donde el Superior de Distrito no está ciego, el peligro está por el momento algo vacilante, de tal manera que la resistencia se encuentra en estado latente. Mientras que allí donde el Superior de Distrito es un convencido sirviente del Cuartel General de la FSPX, entonces el movimiento hacia la Neo-Iglesia avanza decididamente, pero también la Resistencia se organiza. ¿Qué está en juego?
Desde la escisión del Protestantismo, el mundo ha estado deslizándose cada vez más y más lejos de Dios. Gracias al Concilio de Trento (1545-1563), la Iglesia Católica se mantuvo incólume, pero a causa del Concilio Vaticano II (1962-1965), la Iglesia Católica oficial se unió al deslizamiento. Es cuando, gracias principalmente (¡pero no únicamente!) a Mons. Lefebvre (1905-1991), remanentes de la Iglesia de Trento se reunieron para formar un oasis Católico, la FSPX, en medio del desierto de la modernidad. Pero allí donde la poderosa Iglesia no habia sido capaz de resistir, era, con seguridad, meramente una cuestión de tiempo para que la frágil FSPX sea tentada, a su vez, de unirse al deslizamiento de la corriente mayoritaria de la Iglesia.
Y entonces, exactamente como ocurrió en el Vaticano II cuando los dirigentes de la Iglesia oficial se vieron obligados a pretender que ellos no se encontraban en ruptura con la Iglesia Tridentina (tal es, por ejemplo, la “hermenéutica de la continuidad” de Benedicto XVI), asimismo los dirigentes de la FSPX oficial están ahora obligados a pretender que ellos no se encuentran en ruptura con el Arzobispo Lefebvre. Luego al igual que la mayoría de los políticos de los últimos 500 años, estos dirigentes de la FSPX hablan a la derecha mientras van caminando a la izquierda, porque eso es lo que muchos desean, a saber, la apariencia de la Cristiandad sin su sustancia (cf.II Tim.III,1-5, particularmente el versículo 5). Como Descartes, estos dirigentes “avanzan detrás de una máscara”, tratando de disfrazar su movimiento hacia la izquierda detrás de palabras hacia la derecha, o de pa labras claramente ambiguas.
Lo que ocurrió en la FSPX en la primavera pasada, como dice el Padre Chazal, es que la máscara cayó, porque la dirección de la FSPX debe haber calculado que el tiempo había llegado para que ella realice a la luz del día su vuelta a la corriente mayoritaria de la Iglesia. Desgraciadamente para estos dirigentes, en ese momento entre marzo y junio, emergió una resistencia suficientemente fuerte para impedir que el Capítulo General de la FSPX de julio realice cualquier intento inmediato de unirse a la Neo-Iglesia. Pero desde el Capítulo en adelante, se volvieron a colocar la máscara. Porque los liberales no se convierten, a menos de un milagro de la gracia, pues la izquierda es su verdadera religión. Por eso los dirigentes de la Fraternidad están seguramente a la espera, mientras que el mundo moderno, la carne y el diablo prosiguen con su obra que consiste en atraer a los sacerdotes y a los fie les de la FSPX siempre más hacia la izquierda, de manera que de aquí a pocos años cuando mucho, no existirá más ninguna resistencia seria, como lo fue la del verano pasado, para que la FSPX se integre a la Neo-Iglesia.
Esto deja a la FSPX en la cuerda floja. Pero como lo señalaba con su sentido común el Arzobispo Lefebvre, los superiores moldean a los inferiores y no al revés. Por eso, a menos que los dirigentes actuales de la FSPX sean destituidos por un milagro, la FSPX está condenada a ser disuelta dentro de la Neo-Iglesia. No se puede decir que el castigo no habrá sido merecido. Pero recemos a la Madre de Dios para obtener un milagro de la misericordia de su Divino Hijo. Kyrie eleison |
ZWEI REISEN Eleison kommentare CCLXXXVIII Von Mitte Dezember 2012 an unternahm ich Reisen nach Nordamerika und Frankreich. Dabei beobachtete ich in der Priesterbruderschaft St. Pius X. einen gefährlichen Zustand der Unschlüssigkeit. In jenen Distrikten, wo der Obere nicht blind ist, wird diese Gefahr momentan noch etwas zurückgehalten, und somit wartet auch der Widerstand. Wo jedoch der Distriktobere ein willfähriger Helfer des Bruderschafts-Generalhauses ist, da geht es zügig in Richtung Neukirche voran und entsprechend nimmt auch der Widerstand Gestalt an. Was genau steht auf dem Spiel?
Seit dem Ausbruch des Protestantismus rutscht die Welt immer weiter von Gott weg. Zwar blieb die katholische Kirche dank dem Konzil von Trient (1545-1563) standhaft, doch schloß die Amtskirche durch das Zweite Vatikanische Konzil (1962-1965) sich diesem Wegrutschen an. Vor allem dank Erzbischof Lefebvre (1905-1991), aber nicht nur durch ihn allein, kamen einige Reste der Trienter Kirche zusammen, um inmitten der Wüste des Modernismus eine katholische Oase zu bilden: die Priesterbruderschaft. Doch wenn bereits die mächtige Kirche nicht widerstehen konnte, so war es gewiß nur eine Frage der Zeit, bis die winzige Priesterbruderschaft versucht sein würde, diesem Wegrutschen sich ebenfalls anzuschließen.
Nun aber so wie die offizielle Kirchenführung auf dem Zweiten Vatikanum vorschützen mußte, nicht mit der tridentinischen Kirche zu brechen (was z.B. die „Hermeneutik der Kontinuität“ von Benedikt XVI. vorzugeben versucht), so muß nun auch die offizielle Bruderschaftsführung vorschützen, nicht mit Erzbischof Lefebvre zu brechen. Wie die meisten Politiker der letzten 500 Jahre auch, wenden die Bruderschaftsoberen nun das bekannte Motto an: nach rechts reden, aber nach links marschieren. Denn dies gefällt einer großen Zahl von Menschen, nämlich das Erscheinungsbild des Christentums hochhalten ohne seine Substanz (vergleiche 2. Timotheusbrief 3,1-5 – vor allem Vers 5). Wie Descartes, schreiten solche Führungspersonen „unter einer Maske voran“, um ihre Handlungen auf der Linken durch Worte auf der Rechten zu kaschieren – kurz gesagt durch mehrdeutige Worte.
Wie Hw. Pater Chazal sagt, fiel die Maske der Priesterbruderschaft im Frühling des letzten Jahres. Die Bruderschaftsführung muß sich dann ausgerechnet haben, daß die Zeit reif sei für ihren offenen Schritt in die Amtskirche. Doch – leider für diese Oberen – entstand von März bis Juni 2012 genügend Widerstand, um auf dem Generalkapitel im Juli den unmittelbaren Anschlußversuch an die Neukirche zu blockieren. Deswegen wurde nach diesem Kapitel die Maske wieder aufgesetzt. Doch Liberale bekehren sich nur durch ein Wunder, weil der Linksdrall ihre Ersatzreligion ist. Aus diesem Grunde warten nun die Bruderschaftsoberen gewiß darauf, daß die moderne Welt, das Fleisch und der Teufel ihre Wühlarbeit fortsetzen, den Klerus und die Laien der Bruderschaft nach links zu ziehen. Dann steht bestenfalls nach ein paar Jahren dem Anschluß der Priesterbruderschaft an die Neukirche kein ernsthafter Widerstand mehr entgegen – im Gegensatz zum Sommer des Jahres 2012.
Die Bruderschaft sitzt dadurch zwischen den Stühlen. Aber wie schon der gesunde Menschenverstand von Erzbischof Lefebvre bemerkte, formen allerdings die Oberen ihre Untergebenen und nicht umgekehrt. Deswegen ist – falls nicht durch ein Wunder die Bruderschaftsführung ersetzt wird – die Priesterbruderschaft dazu verurteilt, in die Neukirche sich aufzulösen. Man wird kaum sagen können, daß diese Strafe unverdient wäre. Flehen wir dennoch die Muttergottes an, daß die Barmherzigkeit ihres göttlichen Sohnes Wunder wirken möge. Kyrie eleison | DUE VIAGGI Comentario Eleison CCLXXXVIII I viaggi di metà dicembre, in Nord America e in Francia, mi hanno permesso di osservare all’interno della Fraternità San Pio X, un pericoloso stato di indeterminazione. Dove il Superiore del Distretto non è cieco, per il momento il pericolo è un po’ contenuto, così che la resistenza è perplessa. Dove invece il Superiore del Distretto è un volenteroso servitore della direzione della FSSPX, il movimento verso la neo-Chiesa andrà avanti, ma anche la resistenza sta prendendo forma. Qual è la posta in gioco?
A partire dallo strappo del Protestantesimo, il mondo è scivolato sempre più lontano da Dio. Grazie al concilio di Trento (1545-1563), la Chiesa cattolica tenne fermo, ma grazie al concilio Vaticano II (1962-1965), la Chiesa cattolica ufficiale ha aderito allo scivolamento. Allora, grazie principalmente (ma non solo!) a Mons. Lefebvre (1905-1991), alcuni resti della Chiesa di Trento si sono messi insieme per formare, in mezzo al deserto della modernità, un’oasi cattolica, la FSSPX. Ma laddove la potente Chiesa non ebbe la capacità di resistere, fu, abbastanza sicuramente, solo una questione di tempo prima che la gracile FSSPX fosse tentata a sua volta di aderire allo scivolamento.
Tuttavia, come col Vaticano II la direzione della Chiesa ufficiale fu costretta a far finta di non rompere con la Chiesa tridentina (come per esempio con l’“ermeneutica della continuità” di Benedetto XVI), così la direzione della FSSPX ufficiale è oggi obbligata a fingere che non ci sia rottura con Mons. Lefebvre. Al pari della maggior parte dei politici degli ultimi 500 anni, questi capi della FSSPX si volgono a destra mentre camminano a sinistra, perché è questo che vogliono tantissime persone: l’apparenza della Cristianità senza la sua sostanza (cf. II Tim. III, 1-5, specialmente il versetto 5). Come Cartesio, questi capi “si muovono dietro una maschera”, cercando di dissimulare il loro camminare a sinistra con delle parole di destra, o parole chiaramente ambigue.
Nella scorsa primavera, che cosa è successo nella FSSPX? Come dice Don Chazal, è caduta la maschera, perché la direzione della FSSPX deve aver calcolato che fosse giunto il momento per compiere apertamente il passo indietro verso la neo-Chiesa. Sfortunatamente per questi capi, tra marzo e giugno emerse una resistenza sufficiente a bloccare al Capitolo generale della FSSPX, a luglio, ogni coevo tentativo di riunione con la neo-Chiesa. E così, dopo quel Capitolo, la maschera è tornata al suo posto. Ma i liberali non si convertono, a meno di un miracolo della grazia, perché l’apertura a sinistra è la loro vera religione. È per questo che i capi della FSSPX stanno sicuramente aspettando che il mondo moderno, uomo e diavolo, li aiuti a continuare il loro lavoro di spostamento a sinistra della FSSPX, così che in pochi anni non ci sarà alcuna resistenza significativa, come nella scorsa estate, per il ricongiungimento della FSSPX con la neo-Chiesa.
Questo pone la FSSPX tra il se e il ma. Tuttavia, come faceva notare il buon senso di Mons. Lefebvre, sono i Superiori che fanno i sottoposti e non viceversa. È per questo che, a meno di un miracolo che spiazzi i capi della FSSPX, questa è destinata a dissolversi nella neo-Chiesa. Non si può certo dire che la punizione non sarebbe stata meritata. Ma dobbiamo pregare la Madre di Dio perché ci ottenga alcuni miracoli dalla misericordia del suo Divino Figlio. Kyrie eleison |
TWO JOURNIES Eleison Comments CCLXXXVIII Journies since mid-December, to North America and France, have enabled me to observe within the Society of St Pius X a dangerous state of indetermination. Where the District Superior is not blind, the danger is for the moment held back somewhat, so that resistance is puzzled. Where however the District Superior is a willing servant of SSPX headquarters, there the movement towards the Newchurch forges ahead, but also the Resistance is taking shape. What is at stake?
Ever since the breakout of Protestantism, the world has been sliding further and further away from God. Thanks to the Council of Trent (1545-1563), the Catholic Church held firm, but thanks to the Second Vatican Council (1962-1965) the official Catholic Church joined in the slide. Then thanks mainly (but not only!) to Archbishop Lefebvre (1905-1991), relics of the Church of Trent gathered themselves together to form amidst the desert of modernity a Catholic oasis, the SSPX. But where the mighty Church had not been able to resist, it was, sure enough, merely a matter of time before the puny SSPX would be tempted in its turn to join in the slide.
However, just as at Vatican II the Church’s official leadership was obliged to pretend that it was not breaking with the Tridentine Church (such is, for instance, Benedict XVI’s "hermeneutic of continuity"), so the SSPX’s official leadership is now obliged to pretend that it is not breaking with Archbishop Lefebvre. Thus, like most politicians of the last 500 years, these SSPX leaders are talking to the right while walking to the left, because that is what a large number of people want, namely the appearance of Christianity without its substance (cf. II Tim. III, 1-5, especially verse 5). Like Descartes, such leaders "advance behind a mask", seeking to disguise their move to the left beneath words to the right, or words clearly ambiguous.
What happened in the SSPX last spring, as Fr Chazal says, is that the mask came off, because the SSPX leadership must have calculated that the time had come for it to make its open move back into the mainstream Church. Alas for these leaders, there emerged between March and June enough resistance to block at the SSPX General Chapter in July any immediate attempt to join the Newchurch. And so from that Chapter onwards, the mask has gone back on. But liberals do not convert, short of a miracle of grace, because leftwardness is their real religion. That is why the SSPX leaders are surely waiting for the modern world, flesh and devil to continue their work of pulling SSPX clergy and laity to the left so that within a few years at most there will no longer be any significant resistance, as there was last summer, to the SSPX rejoining the Newchurch.
This leaves the SSPX betwixt and between. However, as the common sense of Archbishop Lefebvre remarked, superiors mould subjects and not the other way round. That is why, unless the present SSPX leaders are displaced by a miracle, the SSPX is doomed to be dissolved within the Newchurch. One can hardly say the punishment would not have been deserved. But let us pray to the Mother of God for some miracles of her Divine Son’s mercy. Kyrie eleison | DUAS VIAJENS Comentários Eleison CCLXXXVIII Viagens desde meados de dezembro, pela América do Norte e pela França, têm-me permitido observar dentro da Fraternidade São Pio X um perigoso estado de indeterminação. Onde o Superior Distrital não está cego, o perigo é contido um pouco momentaneamente, de modo que a resistência é confusa. Onde, no entanto, o Superior Distrital é um servo voluntário da sede da FSSPX, há o movimento de avanço gradual para a neo-Igreja; mas também a Resistência está se formando. O que está em jogo?
Desde a ruptura do protestantismo, o mundo vem deslizando cada vez mais para longe de Deus. Graças ao Concílio de Trento (1545-1563) a Igreja Católica se manteve firme, mas graças ao Concílio Vaticano II (1962-1965) a Igreja Católica oficial começou a cair. Então, graças principalmente (mas não só!) ao Arcebispo Lefebvre (1905-1991) as relíquias da Igreja de Trento se reuniram para formar, no meio do deserto da modernidade, um oásis católico: a FSSPX. Mas era, com certeza, apenas uma questão de tempo para que a débil FSSPX fosse tentada, por sua vez, a participar da queda em que a Igreja poderosa não tinha sido capaz de resistir. Entretanto, assim como no Concílio Vaticano II a liderança oficial da Igreja fora obrigada a fingir que não estava rompendo com a Igreja Tridentina (por exemplo, Bento XVI e a “hermenêutica da continuidade”), a liderança oficial da FSSPX agora é obrigada a fingir que não está rompendo com o Arcebispo Lefebvre. Assim, como a maioria dos políticos dos últimos 500 anos, os líderes da FSSPX estão falando para a direita enquanto andam para a esquerda, porque é isso o que um grande número de pessoas quer, ou seja, a aparência do Cristianismo sem a sua substância (veja II Tm. III, 1-5, especialmente o versículo 5). Como Descartes, tais líderes “avançam atrás de uma máscara”, procurando disfarçar o seu movimento para a esquerda por baixo de palavras para a direita, ou palavras ambíguas.
O que aconteceu com a FSSPX na primavera passada é que, como diz o Pe. Chazal, a máscara caiu, porque a liderança da FSSPX deve ter calculado que havia chegado o momento de fazer seu movimento aberto de volta para a Igreja mainstream. Infelizmente para esses líderes, surgiu, entre março e junho, resistência suficiente para bloquear, no Capítulo Geral da FSSPX, em julho, qualquer tentativa imediata para se juntar à neo-Igreja. E assim, a partir desse Capítulo, a máscara foi colocada de volta. Mas os liberais não se convertem, o que seria um milagre da graça, porque o esquerdismo é a sua religião real. É por isso que os líderes da FSSPX estão certamente esperando que o mundo moderno, a carne e o diabo continuem o seu trabalho de puxar o clero e os leigos da FSSPX para a esquerda, para que dentro de alguns anos, no máximo, já não haja nenhuma resistência significativa, como havia no verão passado, para a FSSPX voltar à neo-Igreja.
Isso deixa a FSSPX a meio caminho. No entanto, como o bom senso do Arcebispo Lefebvre observou, os superiores moldam os que lhes estão sujeitos e não o contrário. É por isso que, a menos que os atuais líderes da FSSPX sejam desviados por um milagre, a FSSPX está fadada a ser dissolvida na neo-Igreja. Não se pode dizer que a punição não terá sido merecida. Mas vamos rezar à Mãe de Deus por alguns milagres de misericórdia de seu Divino Filho. Kyrie eleison |
DVĚ CESTY Komentář Eleison CCLXXXVIII Cesty podniknuté od poloviny prosince do Severní Ameriky a Francie mi umonily všimnout si v Bratrstvu sv. Pia X. nebezpečného stavu neurčitosti. Tam, kde představený distriktu není slepý, je v tuto chvíli nebezpečí poněkud zadreno, take odpor je zmaten. Tam, kde je však představený distriktu ochotným sluebníkem vedení FSSPX, tam si posun k novocírkvi razí cestu vpřed, ale také se formuje Odpor. Co je v sázce?
Od doby vypuknutí protestantismu se svět stále více vzdaluje od Boha. Díky Tridentskému koncilu (1545-1563) katolická Církev odolávala, ale díky Druhému vatikánskému koncilu (1962-65) se oficiální katolická Církev připojila k onomu vzdalování. Pak se hlavně (ale nejen!) díky arcibiskupu Lefebvrovi (1905-1991) pozůstatky Církve Tridentu seskupily, aby uprostřed pouště modernosti vytvořily katolickou oázu – FSSPX. Kdy však velká Církev nebyla schopná odolat, bylo samozřejmě jen otázkou času, ne i malé FSSPX bude v pokušení obrátit se a připojit se k onomu vzdalování.
Avšak stejně jako na Druhém vatikánském koncilu oficiální vedení Církve cítilo povinnost předstírat, e se neodtrhává od Církve Tridentu (tím je například „hermeneutika kontinuity“ Benedikta XVI.), tak i oficiální vedení FSSPX nyní cítí povinnost předstírat, e se neodtrhává od arcibiskupa Lefebvra. Proto, jako většina politiků za posledních pět set let, tito vůdci FSSPX něco jiného říkají, a něco jiného dělají [v originále doslova „hovoří doprava, zatímco kráčí doleva“ – pozn. překl.], co chce velké mnoství lidí, toti [mít] vnějškové křesťanství bez jeho podstaty (srovnej II Tim. III, 1-5, zvláště verš 5). Stejně jako Descartes tito vůdci „postupují maskovaní“ a snaí se skrýt svůj posun doleva za slovy směřujícími doprava, nebo slovy zřetelně dvojznačnými.
To, co se v FSSPX vloni na jaře stalo je, e maska spadla, jak říká P. Chazal, protoe se vedení FSSPX muselo domnívat, e pro něj nastal čas učinit otevřený krok zpět do konvenční Církve. Bohuel pro tyto vůdce, vyvstal zde mezi březnem a červnem dostatečný odpor, aby na červencové generální kapitule FSSPX zablokoval jakýkoliv okamitý pokus připojit se k novocírkvi. A tak se od kapituly maska zase nasadila. Liberálové se však neobracejí, s výjimkou zázraku milosti, protoe levicovost je jejich skutečným náboenstvím. Proto vůdci FSSPX zajisté čekají na moderní svět, tělo a ďábla, aby pokračovali v jejich práci při strhávání kléru a laiků FSSPX doleva, take nanejvýš za pár let zde ji nebude existovat ádný významný odpor vůči opětnému připojení k novocírkvi, jaký tu byl vloni v létě.
To ponechává FSSPX někde uprostřed. Jak však zdravý rozum arcibiskupa Lefebvra poznamenal, nadřízení formují podřízené a nikoliv naopak. Proto, nebudou-li současní vůdci FSSPX zázrakem odvoláni, je FSSPX předurčeno k tomu, e se rozpustí v novocírkvi. Člověk můe jen stěí říci, e by to nebyl zaslouený trest. Modleme se však k Matce Boí za nějaké zázraky milosrdenství jejího Boího Syna. Kyrie eleison | |
0 comentarios