Blogia
prowilliamson

LIBÉRALISME – BLASPHEME / LIBERALISMO - BLASFEMIA / LIBERALISMUS IST BLASPHEMIE / LIBERALISMO - BLASFEMIA / O LIBERALISMO – BLASFÊMIA / LIBERALISMUS - ROUHAČSTVÍ

LIBÉRALISME – BLASPHEME

Comentaire Eleison CCLXXXIX

Le libéralisme, est-il vraiment aussi horrible qu’on le dit? Telle ou telle personne est accusée d’être un «libéral», et cependant bon nombre de ceux qu’on accuse ainsi nient avec vigueur que l’étiquette puisse leur être appliquée. Qui a raison ? Les accusateurs ou l’accusé ? Puisque le « libéralisme » est un des mots pour désigner cette erreur compréhensive des temps modernes qui est responsable de jeter d’innombrables âmes dans les flammes de l’Enfer, il mérite certainement une considération supplémentaire.

Or, la liberté se rapporte à ce dont je suis libre (de telle ou telle contrainte), ou bien elle se rapporte à ce que je suis libre pour (poursuivre tel ou tel but). De ces deux aspects de la liberté, la liberté négative de contrainte vient à la fois avant le but positif dans le temps, mais après lui selon l’importance. Elle vient avant dans le temps, car si je suis empêché d’atteindre un but, plus question alors d’atteindre ce but. D’autre part elle vient après en importance parce que la valeur d’une volonté non-contrainte dépendra de la valeur du but pour lequel est utilisée cette non-contrainte. Ainsi, tenir un couteau me libère d’être désarmé, mais si j’utilise cette liberté-de (d’être désarmé) pour découper de la nourriture pour manger, cette libert&eac ute;-de est bonne, mais si je l’utilise pour découper ma grand-mère, la même liberté-de (d’être désarmé) devient meurtrière.

Or, ce que fait le libéralisme, c’est de faire de la liberté-de, une – ou même la- valeur suprême en elle-même, indépendamment de la liberté-pour, soit pour le bon soit pour le mauvais but pour lequel je vais utiliser cette liberté-de. Ainsi, la valeur de la liberté-de est-elle rendue indépendante du bon ou du mauvais but, indépendante du bien et du mal. Mais la différence entre le bien et le mal est une partie essentielle de la création de Dieu, prévue depuis le fruit interdit du Paradis Terrestre et à jamais, pour que l’homme fasse son choix entre le Ciel et l’Enfer. Et donc faire passer le manque de contrainte de l’homme avant la loi de Dieu, c’est placer l’homme avant Dieu.

Étant donc la négation implicite de la loi morale de Dieu, du bien et du mal, le libéralisme fait implicitement la guerre à Dieu, en plaçant le « droit » humain de choisir avant le droit divin à commander. Or, ainsi que l’Archevêque Lefebvre le disait, il y a 36 variétés différentes de libéraux, dont pas toutes, loin de là, n’entendent faire la guerre à Dieu. Mais la guerre à Dieu demeure la conclusion logique des libéraux qui donnent la valeur suprême à la liberté, et c’est la raison pour laquelle pour beaucoup d’entre eux, tout est permis. Dieu et ses règles ayant été rétrogradés, alors l’adoration de la liberté devient pour les libéraux leur religion de substitution, une religion sans règles si ce n’est leur propre volonté.

De plus, étant une religion de substitution, elle se doit de chasser la vraie religion qui lui barre le chemin, de sorte que les libéraux deviennent naturellement des croisés contre l’ordre de Dieu dans tous les coins de sa création : mariage libre de genre, famille libre d’enfants, États libres d’autorités, vies libres de morale et ainsi de suite. Une telle guerre contre la réalité de Dieu est complètement folle, et cependant les libéraux, apparemment si gentils pour leurs semblables qu’ils sont en train de « libérer », peuvent en fait être terriblement cruels contre quiconque se met en travers du chemin de leur croisade. C’est dans la logique de leur religion de substitution qu’ils ne se sentent obligés à observer aucune décence quand il s’agit d’écraser les antilibéraux, ceux-ci n e méritant aucune pitié.

Pendant 20 siècles, l’Église catholique a condamné une telle folie. Cependant lors de Vatican II, l’Église officielle lui a ouvert la porte, par exemple en déclarant (« DignitatisHumanæ») que chaque État doit protéger plutôt la «liberté-de» toute contrainte civile de ses citoyens en matière de religion que leur «liberté-pour» pratiquer la vraie religion. Et maintenant, les dirigeants d’une certaine Fraternité catholique veulent la mettre sous l’autorité des Romains de Vatican II. Pour la vraie religion, une telle action est, ainsi que l’Archevêque Lefebvre l’a appelée, l’«Opération Suicide». Mais en vérité le libéralisme est intrinsèquement suicidaire.

Kyrie eleison  

LIBERALISMO – BLASFEMIA

Comentario Eleison CCLXXXIX

El liberalismo, ¿será tan horrendo como se dice? Tal o cual persona está acusada de ser un “liberal”, y sin embargo muchos de los que se ven acusados de serlo, niegan rotundamente que la etiqueta pueda ser aplicada a ellos. ¿Quién tiene la razón? ¿Los acusadores o el acusado? Siendo el “liberalismo” una palabra que designa el error de los tiempos modernos que engloba todo, y que es responsable de arrastrar innumerables almas a las llamas del Infierno, merece ciertamente una atención suplementaria.

En realidad, la libertad designa lo de que yo estoy libre (de tal o cual impedimento; por ejemplo estoy libre de una cadena que me impediría caminar), o bien ella designa lo que yo estoy libre para hacer (eligiendo tal o cual meta, por ejemplo caminar hasta el pueblo o hasta el precipicio). De estos dos aspectos de la libertad, la libertad negativa de impedimento (por ejemplo, libre de una cadena que me impide caminar) viene, a la vez, antes de la meta positiva en cuanto al tiempo (caminar hasta el precipicio), pero después, en cuanto a la importancia (o a la gravedad). Pues estar libre de impedimento (sin cadena) viene antes en cuanto al tiempo dado que si estoy impedido de caminar (por la cadena) para alcanzar un objetivo (el pueblo o el precipicio), tal objetivo es evidentemente imposible de alcanzar. Por otro lado, en cuanto a la importancia (o a la gravedad), la libertad de impedimento (sin cadena) viene despu&ea cute;s de la libertad de elección porque el valor de una voluntad no impedida dependerá del valor de la meta (pueblo o precipicio) elegida, y por la cual habré utilizado esta libertad-de, que en si es solo negativa. Así, el tener un cuchillo me libera de encontrarme desarmado: si yo utilizo el estar armado para cortar la comida para comer, esta libertad es buena; in cambio si yo utilizo el estar armado para cortar en pedazos a mi abuela, esta libertad se hace mortífera.

Ahora bien, lo que hace el liberalismo es darle a la libertad de impedimento (sin cadena), un –o el- valor supremo en sí misma (a esa libertad), independientemente de la libertad para elegir, sea para la buena meta (pueblo) sea para la mala (precipicio). Así, los liberales independizan la libertad de impedimento (sin cadena) de la meta buena o mala, del bien y del mal. Pero la diferencia entre el bien y el mal es una parte esencial de la creación de Dios, prevista desde la fruta prohibida del Paraíso Terrenal hasta el fin del mundo, para que el hombre haga su elección entre el Cielo y el Infierno. Y, a causa de ello, anteponer la libertad de impedimento a la ley de Dios es anteponer el hombre a Dios.

Dado que el liberalismo implica así la negación implícita de la ley moral de Dios, del bien y del mal, el liberalismo hace implícitamente la guerra a Dios, colocando al “derecho” humano para elegir, antes del derecho divino a dar mandamientos. Ahora bien, tal como lo decía el Arzobispo Lefebvre, existen 36 variedades diferentes de liberales, y entre ellas sin duda no todas pretenden hacerle la guerra a Dios. Pero la guerra a Dios sigue siendo la conclusión lógica de los liberales que dan el valor supremo a la libertad, y es la razón por la cual para muchos de ellos, todo está permitido. Habiendo degradado y destronado a Dios y a sus reglas, entonces la adoración de la libertad viene a ser para los liberales su religión de sustitución, una religión sin reglas, a no ser su propia voluntad.

Mas aún, siendo una religión de sustitución, debe desembarazarse de la verdadera religión que le bloquea el camino, de tal manera que los liberales se vuelven naturalmente “cruzados” en contra de la orden de Dios en todos los rincones de su creación: matrimonio libre de género, familia libre de hijos, Estados libres de autoridades, vidas libres de moral, y así sucesivamente. Tal guerra contra la realidad de Dios es una locura total y, sin embargo, los liberales, aparentemente tan buenos para los hombres que están “liberando”, pueden ser de hecho tremendamente crueles contra cualesquiera sea un obstáculo en medio del camino de su cruzada. Está en la lógica de su religión de sustitución que ellos no se sienten obligados a observar ningún miramiento en pisotear a los anti-liberales, porque estos no merecen ninguna piedad.

Durante 20 siglos, la Iglesia Católica ha condenado tamaña locura. Sin embargo, aprovechando el Vaticano II, la Iglesia oficial le ha abierto la puerta, declarando por ejemplo (“Dignitatis Humanæ”) que cada Estado debe proteger la “libertad-de” una coacción civil religiosa de sus ciudadanos en lugar de su “libertad-para” practicar la verdadera religión. Y ahora, los dirigentes de cierta Fraternidad católica quieren ponerla bajo la autoridad de los Romanos del Vaticano II. Para la verdadera religión, tal acción es, como el Arzobispo Lefebvre la llamó, la “Operación Suicidio”. Es normal, en este sentido que el liberalismo es intrínsecamente suicida.

Kyrie eleison 

   LIBERALISMUS IST BLASPHEMIE

Eleison kommentare CCLXXXI

Ist der Liberalismus wirklich so schrecklich, wie er dargestellt wird? Wenn diese oder jene Person als ein „Liberaler“ beschuldigt wird, so bestreitet doch eine ganze Reihe von diesen Beschuldigten, daß diese Bezeichnung auf sie zuträfe. Hat denn nun der Beschuldiger oder der Beschuldigte recht? Sicherlich verdient diese Frage eine weitere Betrachtung, denn der „Liberalismus“ steht stellvertretend für den allumfassenden Irrtum der Moderne und ist verantwortlich dafür, daß unzählige Seelen im ewigen Feuer der Hölle landen.

Der Begriff Freiheit bezieht sich entweder auf etwas, wovon ich frei bin, d.h. frei von einem Zwang, einer Einschränkung oder ähnlichem, oder auf etwas, wofür ich frei bin, d.h. frei für ein bestimmtes Ziel oder einen Zweck. Von diesen beiden Aspekten der Freiheit kommt die negative Freiheit – also das Freisein von einem Zwang –, zeitlich vor der positiven Freiheit – also der Freiheit für ein Ziel –, aber nach ihr hinsichtlich der Wichtigkeit. Zeitlich kommt die negative Freiheit zuerst, weil, wenn ich am Erreichen eines Zieles gehindert werde, so ist dieses Ziel ja ausgeschlossen. Hinsichtlich der Wichtigkeit kommt allerdings die positive Freiheit zuerst, weil der Wert eines fehlenden Zwanges vom Wert des Zieles abhängt, für welches die negative Freiheit eingesetzt wird. Beispielsweise befreit mich der Besitz eines Messers von der Einschränkung, unbewaffnet zu sein. Wenn ich diese Von-Fre iheit nutze, um mit dem Messer etwas zum Essen zu schneiden, so ist diese Von-Freiheit gut; doch wenn ich sie nutze, um meine Großmutter zu zerstückeln, so wird diese Von-Freiheit mörderisch.

Der Liberalismus erhebt nun die Von-Freiheit zu einem hohen, oder besser gesagt zum höchsten, Wert an sich, unabhängig von der Für-Freiheit, d.h. unabhängig vom guten oder schlechten Zweck, für welchen die Freiheit eingesetzt wird. Somit wird also die Freiheit, die Von-Freiheit, von einem guten oder schlechten Zweck losgelöst, d.h. vom Guten und Bösen losgelöst. Doch genau dieser Unterschied zwischen gut und böse ist ein wesentlicher Bestandteil in Gottes Schöpfung und eigens für den Menschen angelegt, damit er, von der verbotenen Frucht im Garten Eden angefangen bis zum heutigen Tage, seine Wahl treffe zwischen Himmel und Hölle. Wird das Fehlen eines Zwanges über Gottes Gesetz gestellt, so bedeutet dies, den Menschen über Gott zu stellen.

Durch dieses implizite Leugnen des moralischen Gesetzes Gottes vom Guten und Bösen führt der Liberalismus implizit einen Krieg gegen Gott, denn der Liberalismus stellt das Menschen-„Recht“ auf Wahlfreiheit über das göttliche Recht Gottes zu herrschen. Nun tauchen, wie schon Erzbischof Lefebvre sagte, die Liberalen sozusagen auf „36 verschiedene Weisen“ auf , und bei weitem nicht alle Weisen führen bewußt einen Krieg gegen Gott. Trotzdem ist der Krieg gegen Gott die logische Konsequenz der Liberalen, wenn sie die Freiheit zum höchsten Wert erheben. Aus diesem Grunde gilt für viele von ihnen, daß alles erlaubt sei. Denn sobald Gott und seine Gesetze auf die Seite geschoben sind, wird die Anbetung der Freiheit den Liberalen zu einer Ersatzreligion: eine Religion ohne Gesetze, abgesehen vom eigenen Willen der Liberalen.

Diese Ersatzreligion muß außerdem die wahre Religion loswerden, weil sie ihr den Weg versperrt. Und so werden die Liberalen selbstredend zu Kreuzzüglern gegen Gottes Ordnung auf allen Gebieten seiner Schöpfung: die Ehe frei vom Geschlecht, die Familie frei von Kindern, der Staat frei von Führern, das Leben frei von Moral, usw. Ein solcher Krieg gegen Gottes Wirklichkeit ist komplett wahnsinnig. Und die Liberalen, welche anscheinend so süß gegen ihre Mitmenschen, die sie „befreien“, auftreten können, gehen tatsächlich äußerst grausam gegen jeden vor, der sich ihrem Kreuzzug in den Weg stellt. Die „Logik“ ihrer Ersatzreligion läßt die Liberalen meinen, keinen Anstand wahren zu müssen, wenn sie Antiliberale mit Füßen treten, die angeblich sowieso kein Mitleid verdienen.

Die katholische Kirche verurteilte diesen Wahnsinn 20 Jahrhunderte lang. Doch durch das Zweite Vatikanische Konzil gab die Amtskirche ihm nach. Beispielsweise durch die Erklärung („Dignitatis Humanae“), wonach jeder Staat die Freiheit seiner Bürger von zivilen Einschränkungen, ihre Religion ausüben zu dürfen, beschützen müsse – anstatt Freiheit für die Ausübung der wahren Religion zu gewährleisten.

Die Oberen einer gewissen katholischen Bruderschaft möchten dieselbe nun ausgerechnet unter die Autorität der konziliaren Römer stellen. So ein Vorhaben bedeutet für die wahre Religion „Operation Selbstmord“, wie Erzbischof Lefebvre sagte. Doch schließlich ist der Liberalismus ja im eigentlichen Sinn selbstmörderisch.

Kirie Eleison 

LIBERALISMO – BLASFEMIA

Comentario Eleison CCLXXXI

Il liberalismo è davvero così terribile come è stato fabbricato per esserlo? Questa o quella persona è accusata di essere “liberale”, ma un certo numero di quelle che sono accusate negano che si possa appiccicare loro tale etichetta. Chi ha ragione? Gli accusatori o gli accusati? Dal momento che “liberalismo” è un termine che indica l’errore onnicomprensivo dei tempi moderni, responsabile di precipitare nelle fiamme dell’Inferno una innumerevole quantità di anime, esso merita sicuramente un’attenzione maggiore.

Ora, il termine “libertà” è relativo sia al fatto che io sono libero da, cioè da qualche costrizione o da altro, sia al fatto che sono libero per, cioè per uno scopo o un altro. Di queste due accezioni di “libertà”, la negativa libertà dalle costrizioni viene prima dello scopo positivo, in ordine al tempo, ma dopo di esso per importanza. Viene prima in ordine al tempo perché se si è costretti di raggiungere uno scopo, il raggiungimento di tale scopo è fuori discussione.Viene però dopo per importanza perché il valore della mancanza di costrizione dipenderà dal valore dello scopo per il quale la mancanza di costrizione è usata. Così, il possesso di un coltello libera dall’essere disarmato, ma se si usa questa libertà da per tagliare il cibo da mangiare, tale libertà da &eg rave; buona, se la si usa per accoltellare la nonna, la stessa libertà da diventa omicidio.

Ora, il liberalismo fa della libertà da un valore o il valore supremo di per sé, a prescindere dalla libertà per o dalla bontà o malvagità dello scopo per il quale sarà usata. In tal modo la libertà o la libertà da viene resa indipendente dalla bontà o malvagità dello scopo, indipendente del bene e del male. Ma la differenza tra bene e male è parte essenziale della creazione di Dio, contrassegnata dal frutto proibito del Giardino dell’Eden, a partire dal quale l’uomo sceglie fra Paradiso e Inferno. Quindi, porre la mancanza di costrizione dell’uomo in contrasto con la legge di Dio, significa porre l’uomo prima di Dio.

Essendo quindi implicita la negazione della legge morale di Dio, del bene e del male, il liberalismo fa implicitamente guerra a Dio, ponendo il “diritto” umano dell’uomo a scegliere, in contrasto col diritto divino di Dio a comandare. Ora, come usava dire Mons. Lefebvre, vi sono 36 varietà di liberali, ma non tutte hanno l’intenzione di fare la guerra a Dio. E tuttavia, la guerra a Dio rimane la logica conclusione dei liberali che danno valore supremo alla libertà, ed è per questo che per molti di loro va bene ogni cosa. Mettendo da parte Dio e le sue regole, i liberali fanno dell’adorazione della libertà la loro religione sostitutiva, una religione senza regole, eccetto la loro stessa volontà.

Inoltre, trattandosi di una religione sostitutiva, essa deve sbarazzarsi della vera religione che le blocca la strada, così i liberali diventano in modo del tutto naturale dei crociati contro l’ordine di Dio in ogni angolo della sua creazione: liberi matrimoni di “genere”, famiglie libere dai figli, Stati liberi dai capi, vita libera dai costumi, e così via, e così via. E dal momento che una guerra alla realtà di Dio è cosa totalmente folle, ecco che i liberali, apparentemente così dolci con gli uomini loro compagni, che vogliono “rendere liberi”, possono di fatto essere enormemente crudeli con chiunque contrasti la loro crociata. È nella logica della loro religione sostitutiva che non debbano osservare la normale decenza nel calpestare gli anti-liberali, perche questi non meritano alcuna compassione.

Per 20 secoli la Chiesa ha condannato questa follia. Eppure, col Vaticano II la Chiesa ufficiale le ha fatto posto, per esempio dichiarando (“Dignitatis Humanae”) che ogni Stato deve proteggere, anziché la libertà dei loro cittadini per praticare la vera religione, la loro libertà da ogni costrizione civile nella pratica della loro religione. E oggi, i capi di una certa congregazione catolica vorrebbero porre questa sotto l’autorità dei Romani fautori del Vaticano II. Per la vera religione, tale azione equivale, come diceva Mons. Lefebvre, ad una “Operazione Suicidio”. Ma il liberalismo è intrinsecamente suicida.

 Kyrie eleison

LIBERALISM - BLASPHEMY

Eleison Comments CCLXXXIX

Is liberalism really as horrible as it is made out to be? This or that person is accused of being a “liberal”, yet a number of those accused vigorously deny that the label attaches to them. Who is right? Accusers or accused? Since “liberalism” is one name for the all-embracing error of modern times, responsible for throwing souls without number into the fires of Hell, it surely deserves one more approach.

Now freedom relates either to what I am free from, i.e. some constraint or other, or it relates to what I am free for, i.e. some purpose or other. Of these two relatives of freedom, the negative freedom from constraint comes both before the positive purpose in time, but after it in importance. It comes before in time, because if I am constrained from achieving a purpose, my achieving that purpose is out of the question. On the other hand it comes after it in importance because the value of the non-constraint will depend on the value of the purpose for which it is used. Thus holding a knife frees me from being unarmed, but if I use that freedom-from for cutting up food to eat, the freedom-from is good, but if I use it for carving up my grandmother, the freedom-from becomes murderous.

Now what liberalism does is to make the freedom-from a - or the - supreme value in itself, regardless of the freedom-for, or the good or bad purpose for which it will be used. Thus liberty or freedom-from is made independent of a good or bad purpose, independent of right and wrong. But the difference between right and wrong is an essential part of God’s creation, designed from the forbidden fruit in the Garden of Eden onwards for man to make his choice between Heaven and Hell. Therefore to put man’s lack of constraint in front of God’s law is to put man before God.

Being then the implicit denial of God’s moral law, of right and wrong, liberalism implicitly makes war on God, putting man’s human “right” to choose in front of God’s divine right to command. Now as Archbishop Lefebvre used to say, liberals come in 36 different varieties, by no means all of which mean to make war on God. But war on God remains the logical conclusion of liberals giving supreme value to liberty, and it is the reason why for many of them, anything goes. God and his rules having been pushed to one side, then the adoration of liberty becomes for liberals their substitute religion, a religion with no rules except their own will. Being moreover a substitute religion, it must get rid of the true religion which blocks its way, and so liberals naturally become crusaders against God’s order in all corners of his Creation: marriages free of gender, families free of children, States free of a head, life free of morals, and so on, and so on. Such a war on God’s reality is completely insane, yet liberals, apparently so sweet to their fellow-men whom they are “liberating”, can in fact be utterly cruel to anybody who gets in the way of their crusade. It is in the logic of their substitute religion that they need observe no normal decency in trampling upon anti-liberals, who deserve no compassion.

For 20 centuries the Catholic Church condemned such insanity. Yet at Vatican II the official Church gave way to it, by for instance declaring (“Dignitatis Humanae”) that every State must protect rather its citizens’ freedom-from civil constraint in the practice of their choice of religion than their freedom-for the practice of the true religion. And now the leaders of a certain religious Society want to put it under the authority of the Vatican II Romans. For the true religion, such action is, as Archbishop Lefebvre called it, “Operation Suicide”. But then liberalism is intrinsically suicidal.

Kyrie eleison

O LIBERALISMO – BLASFÊMIA

Comentários Eleison CCLXXXIX
O liberalismo é realmente tão horrível como parece ser? Essa ou aquela pessoa é acusada de ser “liberal”, mas uma grande quantidade de acusados nega vigorosamente que o rótulo se atribua a ela. Quem está certo? Acusadores ou acusados? Como “liberalismo” é um nome para o erro abrangente dos tempos modernos, responsável por lançar um sem-número de almas no fogo do Inferno, ele certamente merece mais uma abordagem.

A liberdade tanto se relaciona com aquilo de que estou livre, ou seja, de uma ou outra restrição, como se relaciona com aquilo para o que estou livre, ou seja, para um ou outro propósito. Destes dois tipos de liberdade, a liberdade negativa da restrição vem antes do propósito positivo no tempo, mas depois dele em importância. Vem antes no tempo porque, se estou impedido de alcançar um objetivo, o alcançar o meu objetivo está fora de questão. Por outro lado, vem depois em importância porque o valor da não restrição dependerá do valor do objetivo para o qual ela é utilizada. Assim, segurar uma faca liberta-me de estar desarmado, mas, se eu usar essa “liberdade de” para cortar o pão para comer, a “liberdade de” é boa, enquanto, se eu usá-la para esculpir minha avó, a “liberdade de” se torna assassina.

Agora, o que o liberalismo faz é tornar a “liberdade de” um – ou o – valor supremo em si mesmo, independentemente da “liberdade de”, ou o propósito bom ou mau para o qual ela vai ser usada. Assim, a liberdade ou a “liberdade de” se torna independente de um propósito bom ou ruim, independente do certo e do errado. Mas a diferença entre o certo e o errado é parte essencial da criação de Deus, concebida do fruto proibido no Jardim do Éden em diante para o homem fazer a sua escolha entre o Céu e o Inferno. Portanto, colocar a falta de constrangimento do homem adiante da lei de Deus é colocar o homem antes de Deus.

Sendo, então, a negação implícita da lei moral de Deus, do certo e do errado, o liberalismo implicitamente faz guerra a Deus, colocando o “direito” humano do homem de escolher acima do direito divino de Deus para comandar. Agora, como o Arcebispo Lefebvre costumava dizer, os liberais vêm em 36 variedades diferentes, nem todas com a intenção de fazer guerra a Deus. Mas a guerra a Deus continua a ser a conclusão lógica dos liberais, que dão valor supremo à liberdade, que é a razão pela qual para muitos deles vale tudo. Deus e suas regras foram postos de lado, e então a adoração da liberdade se torna para os liberais a sua religião substituta, uma religião sem regras, exceto a sua própria vontade. Sendo, além disso, uma substituta da religião, ela deve livrar-se da verdadeira religião, que bloqueia seu caminho, e assim os liberais se tornam naturalmente cruzados contra a ordem de Deus em todos os cantos de sua criação: casamentos livres de gênero, famílias livres das crianças, Estados livres de um líder, a vida livre da moral, e assim por diante. Tal guerra contra a realidade de Deus é algo completamente insano, mas os liberais, aparentemente tão doces para com os seus companheiros a quem eles estão “libertando”, podem de fato ser totalmente cruéis para quem fica no caminho da sua cruzada. É na lógica do substituto da religião que eles não precisam ter nenhuma decência normal em tripudiar sobre os antiliberais, que não merecem compaixão.

Há 20 séculos a Igreja Católica condenou tal insanidade. No entanto, no Concílio Vaticano II a Igreja oficial deu lugar a ela, por exemplo, ao declarar (Dignitatis Humanae) que cada Estado deve proteger mais a liberdade das restrições civis na prática de sua religião que suas “liberdades-para” a prática da verdadeira religião. E agora os líderes de determinada sociedade religiosa querem colocá-la sob a autoridade dos romanos do Vaticano II. Para a religião verdadeira, tal ação é, como a chamou o Arcebispo Lefebvre, uma “Operação Suicida”. Sendo assim, o liberalismo é intrinsecamente suicida.

Kyrie eleison

Tradução: Mosteiro da Santa Cruz

LIBERALISMUS - ROUHAČSTVÍ

Komentář Eleison CCLXXXIX

Je liberalismus opravdu tak strašný, jak se z něj dělá? Ta či ona osoba je obviňována, že je „liberálem“, přesto mnozí z oněch obviněných důrazně odmítají, že se na ně tato nálepka vztahuje. Kdo má pravdu? Žalující, či žalovaní? Protože „liberalismus“ je jedním jménem pro všezahrnující omyl moderní doby, odpovědný za vržení bezpočtu duší do pekelného ohně, zasluhuje si jistě ještě jeden přístup.

Svoboda se vzahuje buď k tomu, od čeho jsem svobodný, tj. od takového nebo onakého omezení, nebo se vztahuje k tomu, pro co jsem svobodný, tj. pro takový nebo onaký účel. Z těchto dvou příbuzných svobod předchází negativní „svoboda od“ omezení před pozitivní svobodou v čase, ale následuje po ní v důležitosti. Předchází v čase, protože jestliže jsem omezen v dosažení cíle, mé dosažení tohoto cíle je nemožné. Na druhou stranu po ní následuje v důležitosti, protože hodnota neomezení bude záviset na hodnotě tohoto cíle, pro nějž je užívána. Držení nože mě tedy osvobozuje od toho, abych byl neozbrojený, jestliže však užiji tuto „svobodu od“ pro porcování jídla, které mám jíst, je „svoboda od“ dobrá. Jestliže ji však užiji k naporcování svojí babičky, stává se taková „svoboda od“ vražednou.

To, co liberalismus činí, je, že dělá ze „svobody od“ nejvyšší hodnotu samu v sobě, bez ohledu na „svobodu k“ nebo bez ohledu na dobrý či špatný cíl, k němuž bude užita. „Svoboda od“ se tedy dělá nezávislou na dobrém či špatném cíli, nezávislou na správném nebo mylném. Odlišnost mezi správným a mylným je však základní částí Božího stvoření, které je od zakázaného ovoce v zahradě Eden uzpůsobeno tak, aby si každý člověk volil mezi nebem a peklem. Proto předřazovat nedostatek donucování člověka, jde-li o Boží zákon, znamená předřazovat člověka před Bohem.

Liberalismus je tedy nepřímo vyjádřeným popíráním Božího mravního zákona a toho, co je správné a mylné, a implicitně vyhlašuje válku Bohu a předřazuje lidské „právo“ člověka vybrat si před Boží právo nařizovat. Arcibiskup Lefebvre říkával, že liberalismus přichází ve třiceti šesti různých variacích, přičemž v žádném případě nezamýšlejí všechny vyhlásit válku Bohu. Válka proti Bohu však zůstává logickým závěrem liberálů, když dávají nejvyšší hodnotu svobodě, a je důvodem, proč pro mnohé z nich neexistují pravidla. Bůh a jeho nařízení byly odstrčeny na jednu stranu a zbožňování svobody se pak pro liberály stává jejich náhradním náboženstvím, náboženstvím, které kromě jejich vlastní vůle nic nenařizuje. Tím, že je navíc náhradním náboženstvím, musí se zbavit pravého náboženství, které mu blokuje jeho cestu, a tak se liberálové přirozeně stávají křižáky proti Božímu řádu ve všech oblastech jeho stvoření: manželství nezávislá na pohlaví, rodiny bez dětí, státy bez své hlavy, život bez mravů atd. atd. Taková válka proti Boží realitě je zcela vyšinutá, přesto liberálové zjevně tak milí ke svým kolegům, které „osvobozují“, mohou být ve skutečnosti úplně krutí ke komukoliv, kdo se postaví do cesty jejich křížovému tažení. V logice jejich náhradního náboženství je, že nepotřebují zachovávat žádnou obvyklou slušnost při pošlapávání antiliberálů, kteří si nezaslouží žádné slitování.

Po dvacet století takové šílenství katolická Církev odsuzovala. Přesto mu na Druhém vatikánském koncilu oficiální Církev ustoupila například tím, že vyhlásila (“Dignitatis Humanae“), že každý stát musí chránit u svých občanů spíše „svobodu od“ omezování občanů při praktikování jejich volby náboženství než jejich „svobodu pro“ praktikování pravého náboženství. A nyní ji vůdcové jistého náboženského Bratrstva chtějí vydat pod pravomoc Římanů Druhého vatikánského koncilu. Pro pravé náboženství je takový krok, jak to nazýval arcibiskup Lefebvre, „operací sebevražda“. Pak je však liberalismus svou vnitřní podstatou sebevražedný.

Zdroj:rexcz.blogspot.cz

 

 
¿Y esta publicidad? Puedes eliminarla si quieres
¿Y esta publicidad? Puedes eliminarla si quieres

0 comentarios

¿Y esta publicidad? Puedes eliminarla si quieres